The Glass House

Knihu jsem četla jedním dechem... s tim, že jsem se nemohla dočkat, až budu vědět, jak vše doopravdy bylo.

Po veľmi dlhej dobe som sa pustila do knihy, ktorá nemala jediný fantasy alebo sci-fi prvok. Bol to príjemný oddych od týchto žánrov. V knihe sa striedali pohľady troch postáv. Kapitoly mali ideálnu dĺžku; autorka ich zbytočne nenaťahovala, ale neboli ani extrémne krátke. Okrem toho boli vždy výborne ukončené – načrtli vždy nejakú novú otázku alebo záhadu, takže som bola nútená čítať ďalej. Trochu som sa obávala toho, že kniha skĺzne do vyvražďovačky alebo čistej krimi (nie sú to moje obľúbené žánre), no autorka udržala pekný balans a napísala príbeh o obyčajných ľuďoch a ich rodinných problémoch či psychických traumách. Ako sa kniha blíži ku koncu, jednotlivé dejové línie sa prepájajú a začnú vytvárať celistvý obraz. Všetky detaily sa mi vďaka autorkiným indíciám podarilo napokon odhaliť, ale cesta k záveru ma veľmi bavila. Možno sa niekomu bude zdať koniec knihy príliš „happy“, ale v podstate mi to neprekážalo, pretože autorka mala všetko premyslené a rozhodnutia postáv mali zmysel a boli podporené akceptovateľnými argumentmi. Bolo to uveriteľné, sympatické a výborne sa to čítalo. Odporúčam ako oddychové čítanie.

Po narocnem prokousani se prvnich cca 100 stran, kdy jsem knihu chtela knihu nekolikrat odlozit, se jsem se dockala vlastne zajimaveho příběhu s prekvapujicim koncem. V prubehu čtení bystremu ctenari dochazi co a jak se stalo, kdo je kdo, ale i tak na konci se docka prekvapeni.

Autorka nás postupně provází dějem na krásném, starém panství. Vyprávění z minulosti protkané současností, abychom se nakonec dostali k nečekanému, pěknému konci.

Drama od začátku do konce. Zamotané a znovu rozmotané lidské osudy. Obvykle knihy tohoto žánru nečtu, ale přemohla mě zvědavost, protože recenze byly vesměs kladné. Knížka se četla dobře, konec se dal docela snadno uhádnout, ale to mi nevadilo.