Srdce ztraceného boha

Srdce Ztraceného Boha mě naprosto vtáhlo. Nejen jako čtenáře sci-fi, ale i jako člověka, který se zamýšlí nad tím, kam směřujeme. Román propojuje futuristickou technologii s mýty starověkých civilizací a zároveň klade zásadní otázky o lidskosti. Příběh se skvěle čte. Kapitoly jsou krátké a dynamické. Každá končí tak, že ve vás zůstane napětí a zvědavost, co bude dál. Román se odehrává v několika dějových liniích, které se s neuvěřitelnou promyšleností postupně proplétají a nakonec spojí v silnou a smysluplnou finální rovinu. Postavy mají hloubku i vlastní historii a často se stává, že postava, která se zpočátku jeví jako záporná, se díky dialogům nebo vzpomínkám ukáže v úplně jiném světle. Příběh sleduje více postav a zpočátku se může zdát, že hlavním hrdinou je někdo jiný než publikuje autor na zadní straně obálky. Yagor, později Johannin otec atd... Nakonec se ukáže, že skutečným středobodem vyprávění je Johanna. Zajímavé však je, že každý čtenář si může najít svého hrdinu, s nímž nejvíce souzní. Proto příběh není pouze o Johanně, jak by se mohlo zdát z autorovy anotace, ale o celé síti postav, které dohromady tvoří mnohovrstevnatý svět (já jsem si ale Johannu hned oblíbila a v poslední kapitole jsem byla s ní spokojená). Rozhodně to ale není stoprocentní "scifárna" jak by mohl název nebo popis napovídat. Myslím, že anotace není úplně vystihující a možná dokonce některé čtenáře odradí (tohle se autorovi moc nepovedlo, ale třeba to byl záměr). Děj se odehrává ve světě, který je na první pohled velmi podobný tomu našemu, jen s technologiemi a společenskými problémy, jež se mohou stát běžnou realitou za 80 let. A právě tato blízkost činí příběh uvěřitelným a současně znepokojivým. Také se mi velice líbí reálie jednotlivých lokací. Prozradím, že krom České Republiky navštívíme Anglii, Francii a Střední Ameriku (myslím, že se pan Maršík na těch místech skutečně byl). Doporučuji všem, kdo hledají víc než jen dobrodružství – tenhle román vás nejen zabaví, ale i donutí přemýšlet.