Sliby chyby

Toto byla moje druhá kniha od této autorky. Zatím ji řadím do skupinky k Penelope Bloom. Nenadchne, ani neurazí. Ze začátku se kniha docela dobře rozjíždí, hned vpadnete do děje, je tam nějaké ošklivé tajemství z minulosti, hrdinové se nesnáší, ale okolnosti je přimějou, aby se vzali. Jenže pak už je to takové vyprávěcí, zápletka se přešla celkem rychle, místy je to hezky emotivní, konec mi ale přišel uspěchaný a nereálný. Je vtipné, že je to během pár týdnů moje druhá kniha, která má jako téma svatbu americké dívky ze skromnějších poměrů s Evropským princem. Ta první byla "Rozhodně ne on" od Whitney G. Doteď mě nenapadlo, jaký vliv má na Američanky příběh Harryho a Meghan, ze kterého obě autorky evidentně čerpaly. Obě to také stejně zakončily, ale na rozdíl od pohádky, neodjede dívka žít na krásný zámek, tady princové všechno zahodí pro dívku, kterou milují. To vypadá jako romantické gesto, ale v tomto příběhu mi to nesedělo. Julian je jediný dědic a poslední člen královské rodu, který stál u založení monarchie. S ním to teď končí. Dále je popisován jako člověk, kterému nesmírně na blahu země záleží a má s ní spoustu plánů. Dokonce jsem měla pocit, že je to jedna z věcí, pro které ho má Emelie ráda. A on to pak bez jakéhokoliv zaváhání nechá za sebou. Žádné drama „povinnost vůči rodině/zemi versus jeho životní štěstí“. Všechny okolnosti, pro které byla ochotná ona se vdát, najednou nejsou důležité aj. Když čtete nějaký příběh, byť fiktivní, mohou vám okolnosti připadat více či méně uvěřitelné. Já rozhodně preferuji ty uvěřitelnější.

Královská rodina mě nijak nevtáhla do jejich příběhu. Nechtěla bych nikdy takové prostředí, kde se musíte chovat dle pravidel společnosti, kontrolovat kdy máte mít ruce sepnuté, kdy kolena u sebe, kdy se usmívat, mávat, kývat, klanět se. Plno pravidel a ukazovat se na místech, kde ani nechcete být. Bylo to docela nudné a jedině co můžu pochválit, krátké kapitoly.

Kniha na mne působila dost uspěchaně.