Legie 4: Rudý vrabčák

Rudý vrabčák - 4. Díl série Legie Když jsem sahal po prvním dílu silně všude chválené Legie byl jsem na rozpacích. Nemám takto všude preferovaná díla moc v oblibě. Při čtení se vystřídal ŠOK s nadšením. Ten typ vyprávění, svižnost mi sedla. Hodně sedla. Ale říkal jsem si. Jak dají 12 knih v takovém tempu? Bude to čtenáře bavit? Ale 3. díl přinesl zklidnění a ze zběsilé kosmické jízdy se vynořil klid a spousta myšlenek na zamyšlení. Čtvrtý díl v té linii pokračuje. Samozřejmě je plný akce, zvratů a šíleností jak jsme zvyklí, ale opět tu máme proud děje, který vyvolává zamyšlení. Je pravdou, že popis špionážní paranoii je pro mne trošku zmatený, ale špióni... I když tentokrát posádka Kraksny nezničí úplně vše na co sáhnou, je po nich spoušť obrovská. Nepodaří se jim splnit další úkol mafie a tak dostanou nový. A tady si člověk říká. Na to kapitán Moravec, který bojuje za záchranu lidstva, nemůže kyvnout. Přece nepadne na úplný morální dno.... To jestli kyvne nebo nekyvne si už zjistěte sami A konec? Tam jsem opět prohodil.. To si dělá prd....???

Po předchozích dvou slabších dílech opět trhák!

"Neměla to být jednoduchá práce?" Ne, jakmile se do akce pustí Lord Mr⭐dák a Kapitán Bouchač nic není jednoduché.Všechno se komplikuje, hrozí uříznutí vašeho 🎱🍆🎱. Palseky, svářečky do pohotovosti, protože posádka z Kraksny pardon "Malé vzdorující" vám připraví takovej nášup, že vám bude nevolno, pokud nepočítám Guiseppeho kuchyni. Na téhle lodi vážně nemůže jít nic hladce. Opět jsem se pobavil a Rudého vrabčáka střídá Aga. Nic než pentagrun 😁

,,Nataša." ,,Nedal sis to halucinogenní želé, před kterým nás varovala profesorka? Sežere ti to půl mozku. Půlka z ničeho je fakt málo, Gerasime." ,,Je to ona, věř mi." ,,Kde jsi?" ,,Kde jsi?" zopakoval jsem po chvíli. Spojení bylo hluché... A přesně takhle začal další obrovský průšvih našeho Moravce a Gerasima alias kapitána Bouchače a lorda Mrdáka. Další zakázka od vesmírné mafie je tentokrát zavede na planetu, která je osídlena Kary. Karové jsou velmi podobní našim lučním koníkům, jen s křídly. Jejich společenství vede královna. A samci jsou tu vnímáni spíše jako otroci, kterým za jakýkoliv prohřešek může být ufiknuta jejich chlouba. Když se na tuhle planetu dostane naše posádka, rozhodně nebude překvapením, že v ohrožení jsou i jejich chlouby. O to víc, když potkají i svou bývalou milenku Natašu. Jo, tohle byla opět jízda. Celá posádka Kraksny mě moc baví. Každý je jedinečný, dohromady tvoří naprosto dokonalý doplňující se tým. V tomto díle dostala konečně více prostoru i Danka. Lingvistka, která doposud působila jako velmi křehká žena. To jste ji ale ještě nezažily se svářečkou v ruce. Zde jsme zkrátka měli možnost vidět Danku i z jiného úhlu pohledu, a já si ji zamilovala ještě mnohem víc. ,,Dokud člověku bezhlavé násilí nezachrání život, nedokáže ho patřičně ocenit." Celou knihu prostupuje jedinečný sarkastický černý humor, sprostá slova a neskutečně mnoho podob lechtivého čtiva. U některých choulostivých scén jsem se dokonce malém rozbrečela smíchy. Nevěříte? Věřte. Oproti předchozímu dílu, kde byl děj pozvolnější, tady jdeme přímo na věc. Ihned dostaneme akci a hlavně konečně i pořádnou záporačku. Nataše je zkrátka pořádně prohnaná potvora, která k dosažení vlastních cílů využívá vše, co může. Tedy i své tělo. Kniha se, ostatně jako i všechny předchozí díly, čte naprosto sama. Za dva dny jsem měla dočteno. Odpočinula jsem si u ní a zasmála se. Takže jsem opět dostala vše, co jsem potřebovala. Já bych uvítala možná trochu pomalejší začátek, ale vím, že spousta lidí naopak tuhle svižnost ocení. Závěr byl parádní a neskutečně navnadil na další díl.

Nemohu se ubránit pocitu, že každá kniha série by klidně mohla být povídkou, které ani náhodou nedá celou knihu. Protože má být série 12 dílů, tak to vzdávám. Od Kotlety jsem čekal víc.