Rezavé panny

“Modlete se za Rezavé panny.” Tento nápis se objevil v Cleavlandu v Ohiu v horkém létě roku 1980. Denton Street. Na první pohled dokonalá ulice plná sousedské sounáležitosti, na druhý zahnívající společnost, plná rozkladu, strachu a předsudků. Sousedství existenčně závislé na místní ocelárně, kde se pomalu omezuje výroba, dělníci hrozí stávkou a všichni mají strach ze ztráty zaměstnání a chudoby. Phoebe, mladá dívka, která právě dokončila střední školu a před kterou se tyčí temná budoucnost, jenž na zdejší ženy čeká v nekonečném koloběhu místního života, sní o úniku z téhle pasti. A nejen ona, chce s sebou vzít i svou sestřenici a nejlepší kamarádku Jacqueline. Než se však k útěku odhodlají, začne se Jacqueline měnit. A nejen ona, ale i další čtyři dívky z ulice. Začnou jim rezivět kosti, místo krve vytéká podivná tekutina, prorůstá jimi sklo. Narůstá panika, všude se hemží lékaři, statní zaměstnanci a turisti a Phoebe ví, že bude muset Rezavým pannám pomoci a při tom se pokusit odhalit tajemství jejich metamorfózy. Takže na rovinu. Rezavé panny jsou úžasným románem, které se vysloveně trefil do mého vysoce vytříbeného vkusu. 😊 Příběh plný krásných a současně děsivých vizí, nádherného jazyka a velmi nevšedního příběhu, který nechává nahlédnout čtenáře do nejniternějších pocitů silné hlavní hrdinky, neodvrací zrak od děsivých metamorfóz Rezavých panen a dokáže přesně popsat pomalu se rozpadající společnost, ale přesto nechává spoustu prostoru pro čtenářovu představivost. Jak milý, nevtíravý průvodce, který ví, kdy mluvit a kdy naopak ztichnout a nechat na čtenáři, aby si v klidu vychutnal předkládané scény. Opravdu skvělý kus, který umně balancuje na pomezí psychologického románu, thrilleru a body horroru a který jen tak z hlavy nevyženete. Cena Brama Stokera za nejlepší románový debut byla v mých očí udělena po právu. Vy ještě Rezavé panny nečtete?

Premisa mě okouzlila už před vydáním, finální produkt očekávání dokonce předčil. Rezavé panny jsou plné sugestivních myšlenek a vizí. Pečlivě volených slov, která mě pohltila, kdykoliv jsem knihu otevřel. Tamní hutný svět se stal mým a já sledoval jeho nevyhnutelnou proměnu. Fascinující, děsivou i krásnou. Taková míra zapojení se mi moc často nepoštěstí. Gwendolyn na to jde ovšem chytře. Nepřehání to s popisy, vlastně nechává občas věci nevyřčené a provokuje tím čtenářovu imaginaci. Nebude to možná pro každého, ale mně se Rezavé panny perfektně trefily do vkusu. Dokonce mi je nezkazilo ani sem tam oči-obracející chování hlavní hrdinky. I to nakonec patří k prizmatu příběhu.