Recenze na knihu
Vyšlapaná čára Sara Baume

Frankie je dvacet pět, pracuje v galerii a dolehne na ni krize. Nejen tvůrčí, ale hlavně existenciální. Když už se to nedá vydržet, odstěhuje se na samotu do domku po milované babičce. Tady, uprostřed přírody, se snaží pochopit podstatu svého zhroucení a najít z něj cestu ven. Toto byl příběh ze života. Ze života, který by mohl prožít kdokoliv z nás, ale raději ho přenechme jen hlavní hrdince. Je tu ukázáno, jaké to je, když se člověk necítí dobře, když ho svazují psychické problémy a neví, jak dál. Od prvních stránek jsem měla pocit, že Frankie znám, že jsme kamarádky a ona mi vypráví pasáže ze svého života, které jsem od ní ještě neslyšela. Ač se tu skáče v čase a jsou tu i určité umělecké „vsuvky“, všechno tam skvěle pasovalo. Navíc je to opravdu skvěle napsané, moc mě to bavilo. Jsou tu krásné věty a pravdivé myšlenky ze života. Překvapilo mě, že v takové knize byly i fotografie a rozhodně mě šokovaly i svým obsahem, ale víc vám neprozradím, to už si budete muset v knize najít sami.

Za mě trošku náročnější čtení. Líbilo se mi vtáhnutí do emocí hlavní hrdinky, které dokázala autorka vytvořit, nicméně občas jsem se ke čtení musela přinutit.

Literární skvost. Jasno lepo je sice pořád top, ale Vyšlapaná čára bylo skvělé čtení. Krásný styl, zajímavé postřehy i myšlenky, neveselý obraz toho, co se životem udělá deprese, zvlášť pokud člověk žije v současnosti a v tzv. západním světě. Užívám si, jak autorka pracuje s jazykem, jak vizuální má styl, i to, jak myslí. Sara Baume je mou nejoblíbenější současnou autorkou.

Za mě super. Trochu náročnější čtení, ale lidské.

Bohužel mě kniha moc nezaujala.