Recenze na knihu
Trnový princ Mark Lawrence

4 z 5 hvězdiček Oldřiška Schüllerová registrovaný uživatel 5. září 2017

Skvělá dark fantasy, ale jen pro silnější žaludky. Hlavní postava Jorg je ukázkový anti-hero. Je krutý a vůbec mu to nevadí. Ze začátku je dost možné, že ho budete nenávidět, ale ke konci ho začnete mít rádi. Trochu. Kniha je psaná ve dvou časových linkách tj. když bylo Jorgovi 13 a 9. Postupně se doplňující příběh odkrývá to, jak Jorg přišel ke své povaze a jaký vlastně opravdu je. Skvělé.

5 z 5 hvězdiček Braenn registrovaný uživatel 12. února 2019

No ty kráso. No.... ty... kráso. Tak jestli jsem při čtení nejen fantasy volala po něčem originálním a neotřelém, po knize, která dokáže překvapit a s ničím s nepáře, je to tu. Autor mi splněné přání mrštil s šíleným smíchem zpět do obličeje, zlomil nos, u toho mezi řečí vypálil barák, pobil rodinu a nakopl křečka. Asi takový mám pocit z téhle knihy.

5 z 5 hvězdiček Kateřina Levová registrovaný uživatel 24. srpna 2019

Všechny tři díly byly perfektní. Hlavní hrdina není žádný svatouškovský rytíř na bílem koni. Plné zvratů, překvapení, napsané tak, že prostě čtete dál a dál a dál.

4 z 5 hvězdiček Shira009 registrovaný uživatel 9. února 2024

Hned na začátek chci zdůraznit, že se jedná o autorovu prvotinu a tak je potřeba je knize přistupovat. Příběh jako takový je v mnoha případech nedomyšlený. Některé vystavěné scény mají na můj vkus i přes hektolitry krve a brutalitu nedostatečný efekt. Především smrt hlavního "antihrdiny" by si zasloužila mnohem víc rozpracovat. Klíčové momenty jsou bohužel ponechány vyznít do prázdna (například zničení Rudého hradu) a to je veliká škoda. Romantická lehce naznačená linka s Kateřinou je pro mě osobně absolutně zbytečná a nic zásadního do děje nepřináší. Hlavní hrdina, princ Jorg je pubertální psychopat, který se nezastaví před ničím ( s ohledem na jeho charakter si nejsem úplně jistá, kdo by chtěl takového krále na trůně). Jeho nitro sžírá jedovatá zášť vůči celému světu a podle toho se taky chová. Samotný závěr je zbytečně uspěchaný, chaotický a hlavně bez efektu.. Všechny tyto nedostatky ale plnohodnotně vynahrazuje nadmíru velká čtivost a vydařený epilog, který se Marku Lawrencovy opravdu povedl. V celkovém kontextu se tak jedná o poměrně slušnou prvotinu, která se dá přečíst během jednoho zimního večera.