Recenze na knihu
Moucha, Myš a lži Jana Pavloušková

Musím říct, že knížku jsem si skutečně moc užila, stránky ubíhaly, postavy mi přirostly k srdci a příběh ve mě vyvolával emoce. Kamenem úrazu je anotace, kvůli které se knížka nemusí dostat do rukou cílové skupině čtenářů a je to škoda. Je totiž především o lidské povaze, rozhodnutích a vztazích s lehkým dotekem fantasy prvků. Mě si autorka získala a já už se nemůžu dočkat pokračování.

Po přečtení anotace jsem se na tuto knihu opravdu těšila – bůh smrti, studenti a zároveň uctívači tohoto boha, drsný průběh výuky, intriky… Úvod byl podle mě skvělý a v hlavě mi běželo, že konečně čtu knihu, kde jsou dva chlapci (dospívající muži), kteří jsou jenom bratranci, kamarádi. Těšila jsem se, jak autorku budu moct vychválit v této rovině, protože s tématikou LGBT mám pocit, že se roztrhl pytel. Pak přišla druhá část příběhu a dostavilo se zklamání. Celá kniha má velký potenciál, líbily se mi hlavní postavy a jejich postupný vývoj, ale čekala jsem něco jiného. Chápu, že milostný příběh byl důležitý, tvořila se v tom osobnost jedné z hlavní postav Ultama a jeho budoucí kroky. Dala bych mu ale méně prostoru a více bych se zaměřila na výuku studentů, na celkový svět okolo. Líbil by se mi větší prostor pro samotného boha smrti a více bych dovysvětlila tajemné chování učitele Felaka. Třetí část knihy se podle mě snažila dohnat to, co se zameškalo. A epilog? Velká škoda! Byla bych nadšená z pokračování celé knihy, kde by bylo dopodrobna vysvětleno, jak to bylo dál. Mám zde plno otazníků, a ne vždy méně je více. Roztáhla bych celý děj klidně do dvou knih, protože autorka píše velmi čtivě a příběh si zaslouží o mnoho víc.

Jsem nadšená. Autorka se v příběhu dotkne velmi těžkých až temných témat, přesto však po sobě kniha nezanechává depresivní podtóny. Na besedě zmiňovaná inspirace Rekviemem za sen na mě hezky pomrkávala z celé druhé části a došlo i na lásku, která se nepodřizuje žádným normám. A to, že nejde o heterosexuální pár je jejich nejmenším problémem. Jsem zvědavá na jejich další osudy a držím jim pěsti, ať se jim podaří provětrat starou zatuchlinu Řádu.

Kniha mě ze začátku opravdu zaujala, v polovině přišlo lehké zklamání, ale ke konci jsem si ji zase oblíbila. Není to ale příběh, který by si mě úplně získal. Nebyl tam ten moment „wow“, ale zároveň mě ani vyloženě nezklamal. Pro mě je to takový zlatý střed. Moc se mi nelíbilo přeskakování v čase, i když právě u téhle knihy mi to nakonec docela sedělo. Ze začátku na mě postavy působily trochu povrchně, ale postupně se z nich staly opravdu silné a hluboké postavy. Mám pocit, že je škola hodně změnila a spoustu věcí se musely naučit samy. Celý příběh mi připomínal dospívání – zlomená srdce, první lásky, první pokušení, občasné lumpárny i hledání sebe sama. Jenže místo obyčejného školního života se to všechno odehrává v mnohem neobyčejnějším světě. Celkově jsem si čtení užila, ale není to kniha, ke které bych se pravděpodobně vracela nebo která by ve mně zanechala obrovský „wow“ efekt. Je to pro mě příběh, který má své silné momenty, ale zůstává někde uprostřed.