Recenze na knihu
Můry Eva Střihavková

Dvě malé děti, Kryštof a Ida mají jen maminku, kterou nadevšechno milují. Jednoho dne ale maminka odejde a oni zůstanou doma samy a mají se tvářit, že tam maminka stále je. Kryštof se ze všech sil snaží o sebe i Idu postarat, shání jídlo, peníze a řeší věci, které by děti vůbec řešit neměly a ikdyž se mu strašně stýská, snaží se být statečný a utěšuje Idu. Čas plyne a i přes všechnu Kryštofovu snahu si dospělí začnou všímat, že u nich asi není něco v pořádku. V momentě, kdy Ida onemocní a musí do nemocnice všechno praskne. Příběh je velmi bolestivý, citlivý, plný bezmoci, vzteku lásky i soucitu a myslim, že ještě dlouho mi bude ležet v hlavě

Přečteno jedním dechem!!

Kryštof a Ida jsou dvě malé děti, které nade vše milují svoji maminku. Nikoho jiného na světě nemají. Jenže jednoho dne zůstanou na všechno sami. Kryštof se ze všech sil snaží postarat o sebe i o svoji sestřičku. Shání jídlo, utěšuje Idu, přestože má sám obrovský strach, a řeší situace, které by malé dítě nikdy řešit nemělo. Snaží se být hlavně hodný kluk a všechno udělat správně, aby na něj maminka byla pyšná, až se vrátí. Jenže se mu to pokaždé úplně nedaří, protože se dostane do situací, kdy si musí vybrat, jestli bude hodný, nebo bude lhát, aby měli se sestřičkou co jíst. Čas plyne a dospělí v jejich okolí si pomalu začínají všímat, že u nich nejspíš není všechno v pořádku. A v momentě, kdy Ida onemocní, se jim zhroutí svět podruhé. Příběh je vyprávěný z pohledu Kryštofa, což je velmi silné. Autorka dokázala bravurně popsat emoce i postavy v celé knize. Obyčejné detaily mi pak lámaly srdce a dostaly se mi hluboko pod kůži. Závěr knihy byl stejně bolestivý jako všechno, co se událo předtím. Je to jeden z těch příběhů, které v člověku zůstanou ještě dlouho po dočtení. Je plný lásky, soucitu, bezmoci i vzteku, a já ho moc doporučuju.

Kryštof a Ida, dva sourozenci, kteří se ocitnou sami, bez matky. Musí udržet zdání normálnosti, aby na to nikdo nepřišel. Čím déle to trvá, tím více je to složitější. Budou se snažit, stejně jako můry, dostat se za každou cenu za světlem. Rodina, tajemství, dospívání, minulost…. To vše najdete v této knize, ale nebojte, dostanete toho mnohem víc. Mám moc ráda knihy Evy Střihavkové. Přečetla jsem je všechny. Všechny mě dokázaly něčím překvapit, Můry asi nejvíc (i když Gusta je jen jedna). Hned od prvních řádků jsem se do knihy začetla, ponořila, najednou jsem byla v půlce, ani nevím jak, a pak už jsem knihu nemohla dát z rukou, dokud jsem ji nepřečetla celou. Po dočtení jsem chtěla víc! Chtěla jsem zůstat s Kryštofem a Idou, chtěla jsem víc z jejich příběhu. Vůbec jsem nemohla knihu odložit a nejradši bych si ji přečetla znovu od začátku. Autorka nechává čtenáře v napětí, neustále jsem přemýšlela, co se vlastně mohlo stát. Měla jsem různé teorie, ale neuhádla jsem to. O to víc jsem byla na konci překvapena. Ač je knížka o vážných věcech, je psána s lehkostí. Baví mě, když je příběh vyprávěn dětskýma očima. Dokáže mě tak více zasáhnout, více ho prožívám. Ta nevinnost v kontrastu s krutým světem byla dokonalá. Tuhle knížku si vážně přečtěte, je skvělá!