Recenze na knihu
Dům rodu Safírů Marissa Meyer

V příběhu se setkáváme s Mallory, která klame a okrádá snad úplně všechny kromě své sestry. Provádí po prvním domě hraběte Safíra a tahle část mě neskutečně bavila, protože sama jsem několik prázdnin strávila provázením na zámku. Mallory je skvělá, je vtipná, pohotová a na vše má odpověď, má správně černý smysl pro humor a je nebojácná. Kdo mě ale bavil ještě o něco víc je Trifína, duch první ženy Bastiena Safíra. Její průpovídky a komentování všeho co je jí týká i netýká mě několikrát fakt pobavilo Armandovi jsem nevěděla, jestli můžu nebo nemůžu věřit. A vy to také dlouho nebudete vědět. Čtení mě neskutečně bavilo a čeho si moc cením je, že konec nebyl uspěchaný. A navíc je to standalone, takže nemusíme čekat na další díl. Já mám série moc ráda, ale přečíst si občas standalone je hrozně osvěžující.

Retteling “pohádky “ O Modrovousovi . Pro mě je příběh o něm úplná novinka a možná i o to více jsem si čtení užila . Příběh vypráví o Mallory a její sestře , mladé čarodějce, která má sice blízko k duchům, ale k opravdové magii už o něco méně. Společně se svou sestrou přežívá díky falešným kouzlům a prohlídkám strašidelného domu hraběte Safíra, jenž je nechvalně proslulý vraždami svých manželek. Když si ji ale najme Armand Safír, poslední dědic rodu Safírů, aby pomohla zbavit rodinné sídlo nebezpečného ducha, začne se kolem Mallory rozplétat mnohem temnější příběh plný tajemství, duchů a dávno pohřbených pravd. Mallory mě jako hlavní hrdinka bavila od první chvíle. Jako čarodějka sice údajně „nestojí za nic“, ale její ostrý jazyk, nezdolná povaha a odhodlání její (ne)magii dokonale vyvažují. Není dokonalá, často jedná impulzivně a snaží se působit silněji, než se ve skutečnosti cítí. Ale má sakra štěstí a z každé situace dokáže vyváznout . Navíc sama skrývá tajemství, které se spolu s historií rodu Safírů začne postupně odhalovat. A pak je tu Armand . Čekala jsem typického chladného a nebezpečného dědice, ale místo toho působil spíš mile, ztraceně a až příliš lidsky na to, aby dokonale zapadal do děsivé pověsti své rodiny. Místo milovníka vína a vražd tu máme milovníka rostlin (nebo ne ?) . Chemie mezi ním a Mallory fungovala hlavně díky jejich dialogům a vzájemnému pošťuchování, které působilo přirozeně a nenuceně. Obrovskou atmosféru celé knihy ale vytvářeli samotní duchové manželek. Každá z nich měla vlastní osobnost, ale nejvíc jsem si oblíbila Trifinu, která příběhu dodávala humor, chaos a odlehčení i v těch temnějších chvílích. Bez ní by kniha rozhodně neměla stejné kouzlo. Bavila mě i další nadpřirozená stvoření, detektivní zápletka a postupné odhalování minulosti rodu Sadírů, které mě nutilo číst dál. Autorka si s vámi skvěle hraje , takže máte pocit , že jste na to v půlce knihy “kápli “ , ale opak je pravdou . Příběh kombinuje romantiku, duchařinu, rodinná tajemství i černý humor tak přirozeně, že jsem si čtení opravdu užila.

Marissa Meyer je známá svými naprosto perfektními retellingy. Měsíční kroniky musím dohnat! Četla jsem jen první díl, jsem ostuda. Před Humbookfestem to potřebuju stihnout dohnat Každopádně u téhle knihy jde taky o retelling, ale to jsem se, jako neznalá tohoto příběhu, dozvěděla až na samém konci Mallory vidí duchy, ale jinak jako čarodějka nestojí za nic a tak se spolu se svou sestrou živí menšími podvody a nelegálním provázením po strašidelném, opuštěném sídle hraběte Le Bleua, který údajně zabil tři své manželky. Při jedné z prohlídek se objeví Le Bleuův prapravnuk Armand, který zoufale potřebuje magickou pomoc. Osloví tedy právě Mallory a její sestru a nabídne jim za to balík peněz. Peníze jsou samozřejmě hlavním motivem, ale ani sám Armand není k zahození a tak sestry souhlasí. I když absolutně netuší, jak by mu pomohou. Při snaze vydělat si finance, aby mohly začít nový život, se do toho sestry pěkně zamotají a když pak dojde k vraždě, tak Mallory rychle vystřízliví ze svých ambicí a musí pečlivě zvážit, komu vlastně věří a jak se z téhle šlamastyky se sestrou dostat. Perfektní, temný příběh plný napětí, ale i skvělého humoru Mallory a její bezprostřednost a prostořekost si mě získaly od prvních stran. Bavila jsem se od začátku do konce a knihu jsem téměř nemohla odložit, takže jsem ji zhltla za dva večery. Moc doporučuji