Recenze na knihu
Prokletý maturiťák

Knihu jsem si pořídila kvůli Stephenie Meyerové (jedna z autorek). No celkem zklamala, i když jsem se u jedné dost bála (u té, kde je možné si přát nějaké přání a dívka si přeje zpět svého mrtvého přítele).

Pokud hledáte perfektní způsob, jak si zkazit náladu a zároveň zapomenout na smysl slov „napětí“ a „zábava“, pak je tohle přesně ten materiál, který potřebujete. Dialogy tu mají úroveň školního recitačního kroužku a nervozita mezi lidmi by spíš způsobila rozpačitý úsměv než nějaký ten motýlek v břiše. Tempo je tak pomalé, že by se dalo měřit v žížalích a humor tak suchý, že by mohl klidně konkurovat pouštnímu písku v kategorii „nejméně vtipné“. Atmosféra připomíná středoškolskou sražku, kde nikdo nechce být, a všechno působí jako nekonečný záznam trapných momentů, které by bylo lepší zapomenout. S každou další stránkou roste touha po čemkoliv jiném, třeba i návodu na správné zalévání kaktusů. Závěr? Když už se chcete trápit, raději si dejte něco, co za to stojí, místo tohohle literárního karnevalu. Upřímně, někdy je lepší zapomenout a tvářit se, že to nikdy neexistovalo.