Recenze na knihu
Smršť Jozef Karika

Tato kniha je v pořadí třetí, kterou jsem od Kariky četla. Začátek knihy čtenáře opět hned vtáhne do děje. Hlavní hrdina hned řeší záhadu, kterou by chtěl rozlousknout se svými přáteli. Děj krásně plyne, je zajímavý, čtivý a místy strašidelný. Jelikož je kniha kratší (190 stránek), děj má opravdu rychlý spád. Bohužel na to, jak mě kniha hned od začátku nadchla, začaly mi ke konci vadit dlouhosáhlé filozofické úvahy o více světech a universu. Jednak člověk vůbec neví, která bije, takže má tendenci tyto úvahy přeskakovat a jednak to úplně zazdilo děsivý děj. Konec knihy sice překvapil, ale jelikož byly poslední stránky opravu o těchto úvahách, už jsem se do čtení závěru nutila. Podle mě je to škoda, protože závěr se dal napsat mnohem lépe. Na to jak byla kniha čtivá s zajímavá, závěr byl katastrofálně nudný, kniha by se dala ukončit i bez těchto přehnaných filozofických blábolů.

Naprostá pecka, tohle jsem teda nečekala. Pan Karika je skvělý, patří mezi moje oblíbence.

Knížka je skvělá...ale asi jen do 2/3. To, co se odehrává asi posledních 30-40 stran je neskutečná směs blábolů, filozofie a fantazírování. Až jsem chvíli myslel, že budu muset knihu odložit, protože to se vážně nedalo číst. Jak mám Kariku rád, tak tohle si mohl odpustit.

Kdo má rád Kariku, kniha ho nezklame. Hlavní hrdiny má (alespoň podle těch knih, co jsem od něj četla, podobné). Dějová linka podobná (hl. hrdina někde něco objeví a začne napínavý děj se známýma...). Já oceňuji zápletku, je to jiné než u jiných autorů. Tato kniha se četla lehce, děj napínavý, ale hodně mi zklamal závěr. Už jen to přečíst byl výkon, protože tam prolíná a né moc objektivně spoustu filozofických směrů a názorů. Osobně myslím, že to propojení ani nedává vůbec smysl, resp. se tomu dá silně oponovat. Posledních cca 40 stran byl děs. A vůbec ten konec... Mohl být napínavější.

Kniha se četla velice pěkně a držela čtenáře v napětí. Osobně bych tam nedával posledních 15 stránek, které jsou jenom filozofické kecy a zbytečně natahují knihu a ke konci to trochu kazí dojem a všechno co to tak pracně vybudovalo tak to vzápětí shodí ze stolu.

Čtu stále a všude...Mám ráda knihy s napětím, a to takové, které si fakt zapamatuji. Kupuji thrillery, ale později mi některé splývají..., ale jsem fakt nadšená, když narazím na autora, který je vždy zajímavý, děj nepodobný jiným autorům, napínavý (a ani není nutné řešit horu mrtvol), ale přesto vás drží v napětí, a to je právě Jozef Karika. Jeho knihy jsou nenapodobitelné, jiné, vždy si je pamatuji. Jsou i dobře napsané (bez laciných frází), mají nápad, čtou se jedním dechem !!! Jen jsem byla zvyklá, že u jiných autorů je vrah dopaden a závěr se obrací ke kladnému konci...Ne tak u Kariky, ten nemá problém nechat zemřít i hlavního představitele....Trochu mi to připadá kruté, ale vlastně i tím se liší a je jedinečný....Netušíte, jak kniha končí, neodhadnete to. Já mám již čtvrtou jeho knihu a mohu jen doporučit ostatním čtenářům.

Kniha se nesla v napěté atmosféře, ale abych se přiznala, dost mě pobavila hádka v autě, mezi Ninou a Gabem.Parádní to slovník autora. :D Ale ne je to skvěla knížka, četla se jedním dechem. Doporučuji, byla vážně skvělá.

Smršť slovenského autora Jozefa Kariky je jeho poslední hororový počin a musím uznat, že je to jízda. Doslova. Ústřední trojice se dostane blízko jedné záhadě, kdy je s přehledným úsekem cesty spojena velmi tragická nehodovost, aniž by to dávalo větší smysl. Vypravěč příběhu se však dostane mnohem blíže rozluštění záhady, než všechny záchranné složky před ním a spolu se dvěma svými přáteli nasednou do auta a rozhodnou se vyzkoušet sílu pověry na vlastní kůži. Příliš pozdě jim však dojde, že lidové zkazky mohou mít mnohem větší sílu než vyvolání úšklebku při strašení babičkou na vesnici. Že je to může všechny stát mnohem více… Je to dobré, je to skvělé. Příběh, vyprávěný v první osobě, příjemně odsýpá, ústřední trojice se pohybuje ve svižném tempu (kniha nemá ani 200 stran, takže musí) a dostává se tak k jádru záhady. Sice si sem tam odskočí k vlastním emocionálním trablům, ty však dostanou v druhé části knihy úplně jiný rozměr, než jen jako trapné sdělování pocitů hysterických myslí pod tlakem. Autor rozjíždí roadtrip ve slovenské krajině s nadpřirozenou hrůzou v zádech nejenom ústředních postav v knize, ale i u čtenáře samotného. Pokud se tedy chcete bát, rozjeďte se za větru jednou lesní silnicí a hlavně, nehleďte příliš zpříma…

Smršť se odehrává při větrném počasí (které panuje i u nás v době čtení, možná proto mě lákalo sáhnout právě po této knize :)). Karika přichází s demonem větru Větrnicí, kterému se nesmíte podívat do očí, když ho míjíte na cestě. Ze začátku mi trvalo se začíst (což občas u toho autora mám), ale potom příběh nabral strhujících otáček a napětí se dalo krájet. Jak se zachovat, když vás Větrnice pronásleduje a vy nesmíte zastavit?! Metafyzické a psychologické promluvy postav jsou velice podrobné a občas až fantasmagorické, ale i ty jsou pro Kariku typické, a proto mě baví.

"Svět, co je kolem nás, nevnímáme přímo. Zažíváme jenom vlastní vědomí světa. Vědomí, tedy něco v naší hlavě, mozku. Všechno, co vnímáš jako svět, je elektronický fenomén, který vytváří tvůj mozek. Jenom hra různých obrazů, reprezentace, pouhý sen. Ať už jdeš kamkoliv, ať děláš nebo vidíš cokoliv, potkáš se s jedinou realitou, které nemůžeš utéct, s vlastním vědomím." Můj oblíbený autor, jeho Trhlina je úžasná, vřele doporučuji. Ale poslední dobou ty knihy od něj zklamou koncem, rozuzlením, vysvětlením. Dala bych 5 hvězdiček, ale konec byl příliš dlouhý a vysvětlen tak, že chvílemi se zastavila mysl a musela to vstřebávat. Udělala jsem si dost poznámek, hledala v mapách a filozofy, kteří jsou v knize zmíněni. Autor píše velmi poutavě, určitě doporučuji.

Mám Kariku moc ráda, pro mne je mistr napětí a stupňující se zápletky. Kdo tohle tempo umí? Ale filozofování o objektivním a subjektivním universu mi vadilo .Jednak to šlo říct jednodušeji a jednak trochu pokulhávalo. Myšlenky hlavního hrdiny při umírání byly zajímavější. Není mi jasné, proč J.K. cítil potřebu opustit svůj úderný a výstižný slovník

Mysteriózní záležitost která vyvrcholí ve filozofické úvahy které vás donutí se zamyslet.

Karika se čte velmi dobře a rychle...oproti Trhlině, nebo Strachu, které se četly fakt samy, zde bylo hodně pasáží s probíráním filozofických polemik...ale i tak měla spád a dobře se četla. Člověka samotný děj a použití názvů určitých oblastí nutí k tomu, aby zalovil na Google, jestli jsou tyto uvedené informace skutečné, nebo smyšlené...Spousta mě jich překvapila. Za mě mohu jen doporučit.

Karika je nepochybně mistr svého žánru. I když je vám nepříjemné číst dál, musíte. I když hlavního hrdinu s jeho stupňujícím se šílenstvím začnete nenávidět, pořád mu fandíte. A i když si myslíte, že nemůže udělat to, co se chystá udělat...udělá to. I když je děj u díla Smršť tak trochu předvídatelný, autor má stále esa v rukávu, kterými překvapí. Karikovým knihám není snadné něco vytknout, ačkoli v tomto případě mě trochu otravovaly přehnané filozofické úvahy o dvojím světě a universu. To však neohrožuje celkově skvělý a neopakovatelný čtenářský zážitek. Jen tak dál!

Moje první kniha od autora. Nevěděla jsem, do čeho jdu, ale jelikož je krátká, tak sem si ji vzala. Začátek příběhu začíná záhadou a opravdu jsem se těšila, až se děj rozběhne. To se stalo pořádně až v půlce knihy. A stejně rychle jako se děj rozjel, tak pro mě i upadnul. Ke konci mě kniha už spíše unavovala a nudila. Dobře rozběhlý děj se začal motat kolem filozofických úvah, spousta myšlenek, nad kterými ani nechcete přemýšlet do hloubky, protože chcete prostě vědět, jak se situace vyvine dál. Osudy hlavních postav jsem si kvůli tomu ani neužila, ani je pořádně neprocítila. Pro mě zklamání.

Má druhá kniha od tohoto autora a určitě ne poslední. Je to mysteriózní thriller, který vás okamžitě vtáhne do svého temného a napínavého děje. Jozef Karika dokazuje svůj neobyčejný talent pro vytváření atmosféry, která je stejně děsivá jako fascinující. Příběh začíná noční jízdou autem po opuštěné silnici, kdy hlavní hrdiny pronásleduje děsivý přízrak staré ženy v pohřebních šatech. Tento výjev je sám osobě natolik znepokojující, že vás nutí pokračovat ve čtení, i když se možná bojíte toho, co přijde dál. Autor brilantně využívá fenomén halného větru, který je v Polsku dobře známý a je spojován se zvýšením počtu násilností, nehod a dalších tragédií. Spojení tohoto fenoménu s nebezpečným silničním úsekem na úpatí Západních Tater a přízrakem stařeny vytváří naprosto unikátní a strhující zápletku. Velmi efektivně se tu pracuje s prostředím polsko-slovenského pohraničí, které dodává příběhu od autentický a znepokojivý ráz. Pustý a temný region je dokonalým místem pro thriller plný tajemství a nadpřirozených jevů. Postavy jsou dobře vykreslené a jejich prožívání nejhorší noční můry je popsáno tak živě, že se cítíte, jako by jste byli přímo uprostřed dění. Napětí je postupně stupňováno, a to až do poslední stránky, kdy nemůžete ani na chvíli polevit ve své pozornosti. Děsivé momenty jsou dokonale načasované a jejich účinek je umocněn detailními popisy a psychologickou hloubkou postav. Pokud máte rádi mysteriózní thrillery tak je to kniha přímo pro vás - je to příběh, který kombinuje prvky hororu, psychologického napětí a místního folkloru. Máme tu dílo, které napínavé a děsivé, ale také hluboce atmosférické a nezapomenutelné. Jediné mínus je, že příběh se dá lehce předvídat. Takže dokážete alespoň trochu odhadnout jaký bude konec. Je pravda, že jsem celou dobu doufala aby to dopadlo jak jsem si přála, ale autor mě nemile překvapil koncem. Ale i tak se to četlo skvěle a pro mě to byla jednohubka na dva dny.

Zprvu jsem měla problém se začíst, neboť tentokrát (poprvé u autora) mi byli hrdinové krajně nesympatičtí. Avšak poté nastala (jak napovídá název) smršť a já se nedokázala od knihy odpoutat. Někteří čtenáři zatracují filozofování v části knihy, to mě však naprosto sedlo a přišlo mi vhodné.

Skvělý Karikův styl opět na scéně. Kdo má Kariku rád, knížku si určitě vychutná.

Když kraji vládne démon větru... Na Smršť jsem narazila v městské knihovně a okamžitě jsem po ní sáhla, jelikož Karika je mezi lidmi neustále hodně půjčovaný a oblíbený. Až doma jsem si uvědomila, že Smršť mi něco říká. A pak jsem si vzpomněla - viděla jsem kdysi film s Gaislerovou! A ten mě tedy ani trochu nezaujal, pěkná slátanina. Tak moje předsudky vůči knize zase začaly pracovat (kdy už se poučím?). Musím říct, že pokud jste na tom jako já a jako první jste viděli filmovou adaptaci, kterou kulantně řečeno, nepovažujete za příliš povedenou, neházejte flintu do žita, knížka je oproti tomu jako nebe a dudy! Přečetla jsem jí jedním dechem během pár hodin, děj mě úplně strhl. Ten Karika to se mnou fakt umí! Píše neskutečně poutavě, tajemně, naléhavě, no, prostě skvěle. Celý děj mi běžel před očima jako film (tentokrát ale už povedený!). Fascinovalo mě, jak skvěle byl vykreslený charakter postav, obzvláště hlavního hrdiny. Spolu s ním se ocitáme v jakési podivné časové smyčce, ze které není úniku. S hrůzou zjišťujeme, že ujet nestačí. S fascinací sledujeme paranoiu, výčitky svědomí a postupný rozklad osobností. Kdo za to mohl, ptáte se? Těžko říct. Zhmotněný přízrak Větrnice, halný vítr nebo démoni, spící uvnitř vlastních hlav? Škoda, že to bylo tak krátké čtení. Ale i tak skvělé! ⭐⭐⭐⭐⭐

Já se přiznám, že moje očekávání asi bylo úplně jiné a nevěděla jsem dopředu do čeho jdu. Čekala jsem detektivku, thriller nebo něco, ale tohle byla taková snůška nesmyslů kdy jsem se musela několikrát kousnout do jazyka, abych si řekla "Fajn, přimhouřím očko tady a tady taky" v každém případě to nepomohlo. Začátek knihy byl zajímavý, dokázal vtáhnout do děje, nebyly žádné zbytečné okolky, ale pak někdy od 2/3 jsem to dočetla jen proto, abych se ujistila, že je tohle opravdu konec.