Pytláci textů

Obraz diváků televizních seriálů a dalších pořadů jako pasivních konzumentů je zakořeněný i dnes, v éře internetových televizí, streamování a obsahu dostupného kdykoli "na přání". V době, kdy americký kulturní a mediální teoretik Henry Jenkins psal svou knihu Pytláci textů (1992), však byla tato charakteristika přijímána takřka bez výhrad i odborníky z oblasti mediálních studií. Jenkins svůj odborný zájem soustředil na jednu specifickou skupinu diváků, fanoušky, a podrobně analyzoval jejich sociální praktiky a kulturní produkci, díky čemuž se mu podařilo dobově převažující přesvědčení o pasivitě seriálových diváků zásadním způsobem problematizovat. Henry Jenkins se ovšem v Pytlácích textů neopevňuje jen v pozici distancovaného akademika, ale píše zároveň i jako dlouholetý fanoušek aktivně zapojený do komunitních aktivit. Tato jeho dvojdomost, která je v textu neustále reflektovaná, mu přínosně umožnuje odložit do té doby obvyklý znevažující tón a ponořit se bez zlehčování do fascinujícího světa fanoušků. Základním pozorováním, z nějž Jenkins ve svých analýzách vychází, je to, že fanoušci filmy, seriály a další žánry nejen konzumují, ale také je dále přetvářejí, navazují na ně a přepisují je. A ne vždy souhlasně: nezřídka se jejich texty vymezují proti pojetí narativů a postav, jak je koncipovali jejich původní autoři. Výtvory komerční masové kultury se tedy pro fanoušky stávají materiálem jejich vlastní, značně nezávislé tvorby. V jednotlivých kapitolách knihy se Jenkins soustředí na kritické aktivity komunity fanoušků, na utváření jejich kánonů, hodnocení a interpretací. Především se však věnuje konkrétním výtvorům: povídkám a románům včetně kontroverzního žánru slash fiction (erotické nebo pornografické příběhy o mužských hrdinech seriálů Star Trek či Profesionálové), videím důmyslně remixujícím materiál odvysílaných seriálů a také pozoruhodnému žánru filkové hudby. To vše v kontextu etnografie sociálních praktik fanouškovské komunity, od společného sledování seriálů přes výměnu nahraných videokazet po fanouškovské srazy (cony) nejrůznějšího typu a rozsahu. Jenkinsova klasická práce tak nabízí jedinečný raný pohled na dnes všeprostupující kulturu participace, jež se i prostřednictvím sociálních sítí stala jedním z nejvýraznějších atributů dnešních dní. Český překlad byl pořízen z anglického vydání, které vyšlo u příležitosti dvaceti let od prvního publikování knihy. Je doplněn obsáhlým rozhovorem s autorem, v němž Henry Jenkins reflektuje jak svou někdejší badatelskou metodu, tak posuny, k nimž ve fanouškovské praxi i v její odborné reflexi za poslední dvě dekády došlo.

Sdílet 0