Pravda nebyla k dostání

To byla zase parádička. Skvěle, po kouskách skládaná minulost. Jana najde maminčin černý sešit, ve kterém je pohádka. Nebo to není pohádka? V zašifrovaných jménech nakonec poznává mamky minulost, o které neví vůbec nic. Poznámky jsou ale neúplné, nejasné, spoustu věcí si domýšlí jinak. Kniha pojednává o žití v komunistickém Československu. Věrně zachycená tehdejší doba. Vlastně nikdo nedělal to, co by chtěl, ale co vyhovovalo soudruhům. A co všechno lidem udělali jen proto, že měli jiný politický názor, víru v Boha, jiné myšlení… mám jedno přání, aby lidé nezapomněli a četli takovéto knihy. Postavy jsou autentické, všem jsem věřila všechno co říkali a dokázala si je živě představit. Janu její nejlepší kamarádku Svaťu, kamaráda Petra. Později jejího přítele, učitelky, ředitelky v dětském domově i největší oblíbenkyně ve třídě. V některých místech mě kniha šokovala. A to jak chováním rodičů Pavli (babička a děda Jany), tak tím systémem. Jednu věc, která se soudruhům nelíbila, použili na několik lidí, aby jich semleli co nejvíc. Velmi se mi líbil styl psaní. Knihu jsem přečetla na dvě otevření. Zavzpomínala, i když já jsem jen „líznutá“ komunismem, vím toho spousty z vyprávění rodičů, hlavně taťky. V jeho původní rodině byl politický vězeň … Kniha je o odkrývání minulosti jedné rodiny. Která by si žila úplně jinak, kdyby žila v jiné době. Roky 1955 – 1982 nebyly úplně růžové. Čtěme takové knihy a nezapomínejme. Ne jen válka byla hrozná!!!! Doporučuji.

Příběh patnáctileté Jany, která najde matčin deník plný podivných poznámek. Jana by ráda objasnila, co znamenají a jaké má její rodina tajemství. Vše se odehrává v roce 1982 a vzpomínkami se vracíme i do šedesátých let. Tím se dostáváme do nelehké doby naší historie. Musím říct, že se autorce podařilo skvěle uchopit jedno téma z naší historie, o kterém se možná až tak moc nemluví a nepíše. S lehkostí ho převedla do románu, kdy vše sledujeme z pohledu mladé dívky a tím to působí velmi jednoduše. Je to tedy příběh přístupný opravdu všem. V knize jsem se vrátila do mého dětství, skvěle vykreslena atmosféra, ale hlavně konkrétní vzpomínky. Účesy, oblečení, ale třeba mlýnek na kávu v obchodě, drobnosti, které mě donutily se usmát a zavzpomínat. Knížka byla velice čtivá, psána s lehkostí. Děj je napínavý, dost se toho v knize děje, ale i přesto mi přišel pomalejší a vadily mi časté otázky, které si Jana dávala a které se v průběhu opakovaly. Každopádně je to příběh, který osloví různé čtenáře. Ti starší zavzpomínají na dobu, ve které žili, ti mladší se toho můžou dost dozvědět. A navíc to zpracované téma je opravdu zajímavé a docela dlouho jsem v příběhu netušila, jaké tajemství vlastně Jana odhalí. Knížky od Lucie Hlavinkové mám moc ráda a rozhodně je budu i nadále vyhledávat.

Tak tohle jsem slupla za víkend jak malinu. Musím se přiznat, že po předchozí knížce ( ne od této autorky) jsem byla vděčná za jednoduchý styl a opravdu čtivé vyprávění. Téma to ovšem jednoduché není. Po dočtení jsem si musela googlit dobová fakta a přiznat si, že mám stále mezery v událostech, které se za režimu do roku 1989 u nás děly. V knize jsme s hlavní postavou v 80tých letech, které jsem sama zažila jako malá a v 50tých s její mámou, která byla všechno jen ne veselá. Ještě pořád i po tolika letech se ty každodenní strasti a křivdy zdají být až neuvěřitelné. Kolik zlého umí způsobit dětské křivdy, nešťastní lidé a zahořklí sousedé ve vašem domě. Palec hore a doporučuji !

Moje druhá kniha Lucie Hlavinkove. Musím jenom chválit. Příběh patnáctileté Jany hledající rodinná tajemství se odehrává v roce 1982. Příběh napínavý, spousta věcí k přemýšlení i vzpomínání... Ráda všem tuhle knížku doporučuji!

Kniha nebyla špatná, lehce mě zklamal useknutý konec a po Podolské a Apatykáři jsem čekala víc. Celkově si myslím, že téma totalitního období a socialismu u nás je těžké a zpracovat ho kvalitně je opravdu oříšek. Přesto je to však nutné téma, které by nemělo zapadnout. Rozhodně doporučuji k přečtení.