Podíl viny

Velice "čtivá" kniha, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Stále vás děj nutí začínat novou a zase novou kapitolu. Všichni protagonisté mi byli blízcí svým chováním, i když ne vždy bylo podle pravidel. Konec samozřejmě překvapující, určitě doporučuji detektivku přečíst. Budu se těšit na další díly!

Detektivka naopak - hned od první stránky se ví, kdo to udělal, ale na policistech je odhalit pravý důvod. Je to milá kniha i tím, že se věnuje životním kotrmelcům policistů (je zvláštní, v kolika nejen českých detektivkách, vzniká románek mezi kolegy na pracovišti, dalším spojovacím článkem je partnerství s psychologem/psycholožkou nebo pád do závislosti na čemkoli u některého z policistů, aniž by ztratil svůj policejní instinkt). Konec knihy uvedl pravý důvod, ale i tak se vkrádá otázka, zda je zvolené řešení správné ... (tady bych se postavila i na stranu pachatele, vzhledem k tomu, čím by musela projít oběť v řádném řízení)

Hodně se mi líbilo, že tohle byl jiný druh detektivky než jsem zvyklá. Od prvních stránek jsem věděla, kdo je pachatel. Postupně se dozvídáme motivy a minulost nejen oběti, ale i pachatele. Velký prostor zde mají vztahy mezi vyšetřujícími. Dalším plusem je, že vyšetřování se drželo "při zemi" a zapadlo do českého prostředí, včetně věčného papírování. U konce už mi to přišlo trochu zdlouhavé, hlavně co se týkalo vztahu Hany s jejím přítelem Patrikem a kolegou Davidem. Jeden z vyšetřovatelů trpěl závislostí na alkoholu, což lidsky chápu, co moc nechápu, jak mohl dotyčný nebo dotyčná pracovat ve stresujícím prostředí jako je kriminálka. Zrovna zde to dost ovlivnilo vyšetřování. Na druhou stranu mě to docela navnadilo na další díl série Vítková & Winkler. Samotný závěr knihy mě extra nepřekvapil. Indicií tam bylo dost, abych se dovtípila. Ještě se mi trochu motala jména kolegů Davida a Daniela. Naštěstí každý vypadá jinak a často je to zdůrazněno. Od autorky Veroniky Martinkové si ráda v budoucnu zase něco přečtu.