Píseň války

To byl masakr, doslova. Všechny tři díly jsem si užila, lehkost a smích se postupně vytrácely jak cesta temněla a závěr byl kulervoucí... i slzičku jsem zamáčkla. Zkrátka dobrý příběh se vším, co k němu patří.

Přátelé, kamarádi. Máme tu medaili Po přečtení prvních anotací třetího dílu série Píseň Delavy, jsem její dotčení dlouho odkládal. Přece jen jsem romantická duše a pokud mi má konec zlomit srdce, nemusel bych to v mým věku ustát . Patřím mezi ty závisláky, kteří dali české fantasy šanci a nelitují toho. Tato série je toho zdárným příkladem. Když se člověk pročetl přes takový spíše klišé začátek prvního dílu prožil příjemný začátek zvláštního přátelství a putování . V druhém dílu si tato dobrodružství náramně užil. A třetí tomu nasadil tečku. Ale ne sladkou, ale lopatou . Ve třetím díle je vidět, že je Míša více než zkušená autorka , že má vyprávění pevně v rukou. Do Delavy přišla válka. Válka, smrt, zmar, smutek.... Co mne osobně se líbilo, byl popis bojů, bitev a s tím související zmar a neštěstí. Ne proto, že e by mne toto rajcovalo, to vůbec ne, ale proto jak to Míša, dle mého, pěkně popsala. Píseň války je více než podařeným uzavřením výtečné série, která si, díky bohu, odpouští klasický komerční líbivý konec . A jaký že konec nabízí? Tak to už si přečtěte Míša Merglová dobrá práce . Díky

,,Nebude žádné jednání. Nebude žádný smír s vrahy našich dětí, žen a mužů, nebude žádné slitování s tou, co přijela drancovat a plenit. Bude jen smrt. Každý, kdo se pokusí nám ublížit, padne. My jsme Dussu! Jsme Delava, silná a nezlomná, a nezlomeni zůstaneme. My jsme Delava a vás čeká zkáza." Dřív spávali jsme pod jabloní, užívali jsme zahálku. Teď už se ale náš čas kloní, do boje nás teď zvony honí. Matky pro syny slzy roní. Čas na válku. Čas na válku. Příběh barda Minangara a jeho věrného přítele drakobijce Cuchenana směřuje pomalu ke svému konci. A já se na tento poslední díl neskutečně těšila, zároveň jsem ale jeho čtení neustále odkládala, protože jsem věděla, že je to zatím poslední díl, který autorka napsala. A já se stále ještě s těmito hrdiny nechtěla loučit. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem u prvního dílu psala, že kniha je dobrodružným fantasy, které si nehraje na žádnou epiku, a že mi je to sympatické. Jenže víte co, tenhle díl bych už směle do té epické fantasy zařadila. Na autorce je neskutečně vidět, jak se díl od dílu zdokonaluje a posouvá hranice celého tohoto příběhu. Od povídek se dostáváme k neskutečně ucelenému příběhu i světu. Světu s propracovanými zápletkami, skvělými charaktery postav i k velkolepým bitvám. Vývoj postav je geniální. Z bezstarostných hlavních hrdinů, jejíchž největší starostí bylo, kde sehnat ženy a něco k pití a snědku, tu najednou máme muže bojující za své milované. Muže, kteří se nebojí v téhle válce položit i vlastní život. Jen jejich perfektní humor, ten i nadále zůstává. Autorka se s ničím moc nemaže. Válka si bere hrdiny i obyčejné sedláky úplně stejně. A i když vám občas dá naději, že některý z našich oblíbenců přežije, většinou ji po pár stránkách úplně semele. Slzy mi stékaly po tvářích víc, než chci přiznávat. Ano, bylo jich tolik, co krve na bojišti. A i přes tyhle slzy jsem nechtěla, aby příběh ještě skončil. Pokud jste tuhle českou fantasy sérii ještě nečetli, rozhodně máte co napravovat. Tyhle knihy vážně stojí za to. A já už teď vím, že se k nim určitě ještě vrátím. S každým dílem jsem totiž měla pocit, že se vracím domů. Mezi své staré známé, které miluji.