Paměti kata Mydláře

Pro čtenáře, kteří mají rádi knihy, které jsou založené na historickém podkladu, tak určitě nebude zklamaný. Podíváme se do historie profese, která se v knihách úplně běžně nevyskytuje. Ráda doporučím.

Tato kniha je závěrečným dílem Američiny cesty Selekcí. Kniha byla čtivá a dala by se přirovnat k dílu prvnímu- Selekce. Jsem ráda, že se zde America dostala více do akce, a že konečně opadlo rozhodování Aspen, Maxon. U knihy jsem se nenudila a jediné, co bych jí vytkla je konec. Nehci říct, že se mi konec nelíbil, ale mohl být více košatý, rozmanitější. Celou sérii rozhodně doporučuji. Je třeba knihy brát s rezervou, ale kdo nemá rád trochu té romantiky?

Naprosto úžasný historický román líčící život nejslavnějšího pražského kata Jana Mydláře. Děj poutavý, líčí jeho život, zážitky, popravy, tehdejší život. Ke knize se ráda v budoucnu opět vrátím a otevřu její stránky.

Bylo to velice zajímavé čtení. Dokonce i tím, že to bylo psáno starší češtinou, to mělo svou autenticitu. A u některých slov byla dole vysvětlivka, co znamenají, to zas bylo příjemné. Černobílé ilustrace (kresby) byly pěkné, pracovala jsem v Umělecko-průmyslovém museu v Praze, kde byla katovna staroměstského kata, tak tím víc mě to zajímalo. Švédské války a vůbec Švédové byli vykresleni velmi důkladně, zmínka padla několikrát i o mé rodné Olomouci, i katolická církev byla vykreslena perfektně. To by si snad měli přečíst všichni katolíci! I třetí kat Jan Mydlář nakonec skončil na šibenici, čímž se ta posloupnost katů Janů Mydlářů v Praze přerušila. A definitivně skončila. A zajímavé bylo, že ne každý zemřel mečem kata, někteří byli sťati, jiní oběšeni, žena, která se snažila zbavit svého starého muže a otrávila ho, byla za živa zahrabána. To jsem třeba vůbec netušila! Tak skončila milá prvního kata Jana Mydláře Dorotka. A tyto práce vykonávali rovněž katové. Pak mě zaujalo, jak katové byli nejprve velmi ignorováni ostatní společností, museli chodit jen svou katovskou branou, v hospodě jim byla vykázána místa mimo ostatní hosty, kdo katovi podal ruku, tak se pošpinil, atd. Nikdo se neodvážil vejít do Prahy katovskou branou a kdyby kat použil jinou bránu než tu katovskou, neminul by ho trest peněžní i tělesný. To všechno se změnilo už za prvního Jana Mydláře, ale zejména za jeho syna Jana Mydláře juniora, kterých si všichni nakonec vážili a chovali se k nim jako k ostatním. Nebo zajímavé byly výjezdy katů, protože některá města už neměla kata, nebo momentálně neměla kata, tak si "vypůjčili" z Prahy mistra, který toto zastal na jedničku s hvězdičkou, i pokud šlo o hromadné popravy. To zejména! Např. Křivoklát, kde se po řadu století věznilo a konaly se tu časté popravy, měl vždycky kata, ale ten zemřel a nový nebyl ještě stanoven, tak požádali Jana Mydláře. Těch poprav bylo tolik, že byl problém najít nějaké datum, kdy se zrovna nepopravovalo a kdy se mohl ten nebo onen Mydlář oženit. Takže nejen, že se čtenář ve dvou dílech této katovské historie dozví mnohé třeba o staroměstské exekuci 21. června 1621 nebo o prvních pitvách, které prováděl doktor Jesenius, též nakonec popravený, ale zaujme i život v 17. stol. v Praze a opravdu mohu říci, že odtrhnout se od této četby byl pro mě někdy dost značný problém.