Palác šupinatých koček

Kniha se ke mně dostala jako dárek, což byl hlavní důvod, proč jsem po ní sáhla. Jsem ráda, že jsem díky tomu měla příležitost poznat tento titul, který bych si možná sama v knihkupectví nevybrala. Přestože to nebyl úplně můj šálek čaje, jsem ráda, že jsem knihu přečetla až do konce. Autorka má specifický styl psaní, který je v některých pasážích poetický a v jiných naopak syrově realistický. Příběh je originální a staví na netradičních motivech, což oceňuji, protože jako čtenářka ráda objevuji nové literární světy. Na druhou stranu mi některé části knihy přišly příliš pomalé a místy jsem se nemohla plně ztotožnit s hlavními postavami. Možná je to tím, že témata, která autorka zpracovává, nejsou blízká mým vlastním zájmům, a proto jsem se do příběhu nedokázala úplně ponořit. I když kniha Palác šupinatých koček nepatří mezi mé favority, hodnotím ji pozitivně z hlediska originality a stylu. Myslím, že si najde své čtenáře, zejména mezi těmi, kteří mají rádi literaturu s nádechem fantastična a neobvyklými zápletkami. Pro mě osobně to byl zajímavý čtenářský zážitek, který rozšířil mé obzory, i když to nebylo přesně podle mého gusta.

Skvěle propracovaný svět s vlastními názvy a já byla opět mile překvapena. Mladá dívka, na kterou skoro všichni zapomněli, byla obviněna za vraždu vlastního otce, kterého nikdy neviděla. Její otec byl činšár, vládce paláce, a ona nastupuje místo něj na trůn. Mladá, nezkušená, psychicky týraná svou matkou. Příjemný příběh, který se postupně rozbaluje a nabaluje a mile překvapí.

Převážně preferuji fantasy nad sci-fi. A tahle knížka mi dopřála "fantasy pocit", přestože vysvětlení světa je nakonec spíše sci-fistické. Jemné palácové intriky, detektivní zápletka, boj s pocity vlastní nedostatečnosti... Ač těch témat je více, celkové vyznění příběhu bylo umně namíchané, žádný dost pejska a kočičky, kde by se témata překřikovala. Zážitek potom hezky rámuje autorčino hraní si s jazykem, které představuje pomyslnou třešničku.