Nova

Chtěla jsem změnu od mého oblíbeného žánru a nemohla jsem vybrat lépe. Po přečtení prvního dílu jsem si hned musela koupit další :) Příběh mě opět chytil a knížku jsem přečetla jedním dechem. Příběh plný zvratů, napětí, emocí. Už se těším až bude třetí díl.

Série Odpadlíci je přesně podle mého gusta. Všechny hlavní (i vedlejší) postavy mě moc baví a celý koncept adrenalinových sportů a plavby na výletní lodi po celém světě je zajímavě zpracovaný☺️. To, že se tak “podívám” na místa, o kterých by se mi jinak mohlo jen zdát, je bonus navíc. Landon prošel během knihy velikou změnou a vývojem a mockrát mě mile překvapil. Od prvního i druhého dílu jsem dostala přesně to, co jsem chtěla, ale nejvíc se těším na třetí díl o Penně, protože má pro mě asi nejvíc zajímavou povahu a jsem moc zvědavá, jak se její příběh bude dál vyvíjet.

RY opět nezklamala. Ze začátku jsem si myslela, že se kniha bude podobat prvnímu dílu. Ale to jsem se spletla. Příběh byl svižný, dobře se četla. Měla jsem to přečtené za jeden den! Už se těším na poslední díl

Jedním dechem přečteno, ukápla i slza :)

„Když lítáš vysoko, pád může bolet. A city? Ty bolí ještě víc.“ Jedna z věcí, kterou Rebecca Yarros fakt umí, je vtáhnout tě do světa tak, že máš pocit, že jsi tam. Uprostřed oceánu, na Srí Lance, ve vzduchu. A miluju, že každá kapitola začíná nejen jménem postavy, ale i tím, kde se právě nachází. Krásný detail, který hned navodí atmosféru. ✨ Propojení s první knihou (Wilder) je udělané citlivě, chytře a ne jen jako doplněk. Máme tu pořádné interakce s hrdiny z prvního dílu, což dává příběhu hloubku a širší rozměr. Navíc si autorka šikovně připomíná předchozí děj – takže se v tom neztratíte, ani když je mezi knihami delší mezera. ‍❤️‍ Příběh hlavních postav má v sobě bolest, lásku i spoustu nevyřčeného. A i když jsem si ke konci říkala, že knize možná dochází dech – BUM. Nečekaný moment, kdy jsem úplně ztuhla. Ten úder jsem fakt neviděla přicházet. Tempo knihy je trošku zvláštní – chvílemi natahované, ale tak, že to vlastně sedí. Jen jedna věc mi úplně nesedla: Rachel přejde ze stavu „jsem vytočená“ do módu „OK, všechno je super“ až moc rychle. Chtělo by to víc gradace, víc prostoru. A závěr? Urychlený. Fakt škoda, protože jinak měla kniha velmi dobře rozestavěné emoce.