Ničemnost

Krásná poklidná detektivka z období Anglie, Londýn 19.století. Líbilo se mi prostředí a čas knihy. Smysluplné vyšetřování na základě svědků a věcí, které jim byli dostupné. Prostředí gentlemanů, ale i chudiny na ulici, kteří si také mohou lecčeho všimnout. A žádné potoky krve, jak je u dnešních thrillerů zvykem, čím víc krve teče, tím líp. Zamilovala jsem si hlavní hrdiny. Komisaře Bena a jeho ženu Elizabeth nebo-li Lizzy, jak ji zkráceně nazýval. V té době se ženy nemohou angažovat v „mužské“ profesi. Ben má o svou ženu sice strach a jeho nadřízený z toho taky neskáče radostí, že se jim plete do vyšetřování, oba ale po informacích, které jim poskytne, které vypátrala svou cestou uznají, že jim pomáhají. Mnohdy se lidé svěří spíše ženě, než policistovi. Neopomene sdělit hlavnímu komisaři, že Scotland Yard by potřeboval do týmu ženy. Jak už to tak bývá, na povrch pomalu vystupují další a další nitky, které vedou k různým cestám. Než se najde ta jediná správná, může to chvíli trvat. Postupně při vyšetřování nachází další a další lidé, které ač to nevědí, jsou součástí příběhu, svědci, kteří viděli něco, co souvisí s vraždou, ale na první ani na druhý pohled to nevypadá, že by to mělo nějak souviset. To skládání dílků spolu s Benem je to, co se mi moc líbilo. Trochu mne zaskočilo, jaké postavení měla služka u Lizzy, že jezdila pátrat s ní, že Ben o případu mluvil i před služkou… domnívám se, že i to, že se svěřoval ženě bylo trochu nad čáru, ale že by to troubil do světa i před služebnou si nemyslím. Však věci ohledně vyšetřování jsou i dnes přísně tajné… Knihu jsem si užívala, mám ráda starší detektivky, kde se do případu motají ženy se svými postřehy. Pozorují ostatní lidé a dávají si dohromady věci zdánlivě nesouvisející. Připomíná mi to trochu styl Agathy Christie. Doporučuji všem, kdo má rád anglické detektivky.