Nesčetně hvězd

V anotaci knihy je přesně napsáno, že se jedná o poetické vyprávění, nečekejte tedy žádný rozvinutý příběh se zápletkou. Příběh pouze sleduje život japonského může jménem Haru. To je vše, Vážení...

Mladý Haru Ueno zasvětil svůj život umění, obklopuje se krásou a jeho život poklidně plyne. Do té doby, než se dozví, že se v daleké Francii narodila jeho dcera Rose. S tou se však nesmí vídat, a tak hledá způsoby, jak by se na životu své dcery mohl podílet. Tento příběh předchází knize Růže sama, ve které poznáváme Rose po příjezdu do Japonska. A jelikož právě Růže sama byla v mých TOP 5 za rok 2022, nutně jsem potřebovala i Nesčetně hvězd. A je to nádhera, autorka kouzlí se slovy i s příběhem. Píše až poeticky, jako kdyby to byla báseň. Ze začátku mě překvapilo vcelku dost japonských jmen, ale jakmile jsem se v nich zorientovala, pak jsem si jen užívala samotný příběh. Z knížky je neskutečně cítit autorčin krásný vztah k Japonsku. Je znát, že ví, o čem píše a tu lásku přenese i na čtenáře. Knížka je plná emocí, smutku i krásy. Lásky, přátelství, ale i smrti. Je tu spousta nádherných myšlenek. S knížkou nespěchejte, vychutnávejte si ji, pozastavte se, přemýšlejte a nechte u ní proudit vlastní myšlenky. Bylo mi v knize tak dobře, že jsem i po dočtení chtěla ještě chvíli pobýt v Japonsku s Haru, Rose i s ostatními, proto jsem hned sáhla po knize Růže sama a znovu si ji přečetla. A musím říct, že jsem si ji znovu maximálně užila. Díky tomu, že jsem v Nesčetně hvězd poznala jednotlivé postavy více, věděla jsem, co je v životě potkalo, měla jsem k nim silnější vztah a celý příběh se tak neskutečně prohloubil. Obě knihy jsou nádherným příběhem o krásách Japonska, přírody, ale hlavně o lidech, přátelství a nádherném bytí.

Nejdříve jsem četla S elegancí ježka, a zatím se jí žádná autorčina knížka nevyrovná.