Můj návrat k Walterovic klukům

Na sérii Walterovic kluků jsem se vrhla hlavně kvůli seriálu a jsem ráda, že knihy nejsou jeho kopií. Naopak mě bavilo, že mě děj dokázal překvapovat a v mnoha ohledech mi přišel lepší než seriálové zpracování. Jackie na mě často působila rozmazleně, nevyzrále a nerozhodně. Na druhou stranu je mladá, plachá a stále se vyrovnává s obrovskou ztrátou, takže její chování dává smysl. Co mi ale místy vadilo, bylo neustálé opakování stejných myšlenek a dilemat. Je to realistické, lidé skutečně přemýšlejí pořád dokola o tom samém, ale ne vždy je zábavné o tom číst několik kapitol. Cole je stále arogantní, prudký a tvrdohlavý, ale líbilo se mi, že se spolu s Jackie během příběhu vyvíjí. Ke konci už oba působí mnohem dospěleji a méně sobecky než na začátku. Velmi mile mě překvapily vedlejší postavy. Nathan působí na svůj věk neuvěřitelně vyspěle a vyrovnaně. Danny je podle mě jedna z nejmilejších a nejautentičtějších postav celé série. Není tak výrazný jako Cole ani tak dokonalý jako Alex, ale právě proto mi připadal nejvíc skutečný. Bavily mě také hlášky a humor mezi Colem a Isaacem. Oceňuji, že autorka už dál zbytečně neprotahovala milostný trojúhelník Alex - Jackie - Cole. V prvním díle a v seriálu mi to fungovalo, ale tady jsem byla ráda, že se příběh soustředil hlavně na Jackie a Colea. Jen jejich vztah začal být v některých částech trochu zdlouhavý a opakující se, takže jsem už neotáčela stránky tak hltavě jako na začátku. Přesto jsem se na romantické momenty těšila až do konce. Je to milá, romantická a nenáročná YA oddechovka, u které člověk nemusí složitě přemýšlet. A přiznávám, že na konci jsem byla trochu na měkko. Pokud vyjde další díl, určitě si ho přečtu. Jen teď mám chuť na něco trochu jiného.