Možná teď

Pokračování románu MOŽNÁ JEDNOU… Tohle bylo opět skvělé, prostě Colleen – za mě už sázka na jistotu. Když ji miluješ není co řešit… Jestli se někdy bude vyhlašovat cena za romantiku – u mě má hlas 100% - za mě je Colleen prostě královna romantiky s přesahem. Vždycky do svých románů vloží takové to malé něco, které mě přiková ke knize a vyplivne až na konci. Miluji tyhle stavy, kdy hltám jednu stránku za druhou. Nejsem ani trochu cílová skupina, ale její knihy miluji, jsou úžasné. MOŽNÁ TEĎ byla o malinko slabší než Možná JEDNOU, ale i tak jsem si ji hodně užila a řadím ji hodně vysoko. Vše důležité je napsáno v anotaci, takže Vám přeji příjemný zážitek a doufám, že si ji užijete stejně jako já. Určitě doporučuji a knihu zařazuji do své zatím malé sbírky Collinek

Milý příběh party přátel s komplikovanou minulostí a strouhou žít právě teď. Autorku mam velice ráda, ale ss tímto se mi netrefila asi do nálady, milý příběh ale nějak sem od ní čekala víc….jsem zvyklá, že po dočtení jejich knih sem emočně vyčerpaná a nemám slov ale to se tentokrát nedostavilo …. Milé čtení ale čekala sem víc…

Parta přátel, ve které se míchá přátelství, láska i nemoc, ale také touha žít právě teď. Toto je pokračování knihy Možná jednou, kterou jsem četla před lety a byla jsem z ní nadšená. Říkala jsem si, jestli si ji nemám před touto knihou přečíst, abych vše chápala. Nakonec jsem se do ní znovu nepustila, ale vše jsem z textu pochopila, to nejdůležitější tu bylo připomenuto. Colleen Hoover je autorka, od které si přečtu vše, co od ní vyjde. Z většiny knih jsem naprosto nadšená, neboť umí čtenáře překvapit až šokovat. Její romantika se vždy změní v něco hlubšího, nad čím je potřeba zamyslet se anebo si z příběhu prostě jen odnést spousty a spousty emocí. Tentokrát to tak bohužel nebylo. Od začátku byla v příběhu „jen“ romantika a já stále čekala, kdy přijde to „něco“, bohužel, nic dalšího nepřišlo a autorka z příběhu udělala jen a pouze červenou knihovnu, kdy jsou všichni v partě neskutečně správní, sympatičtí, hodní a uvědomělí. Přitom prolog byl tak dokonalý, že jsem si u něj pobrečela, ale další emoce už nepřišly. Stejný problém jsem měla i u pokračování knihy Bez naděje. Kniha Ztracená naděje byla pro mě úplně zbytečná. Musím si na ta pokračování dát příště pozor a dvakrát si rozmyslet, jestli se do nich pustím. Dnes tedy bohužel trošku kritiky na Colleen, ale už teď se těším, jakou knihou mě oslní příště. Věřím, že se vrátí opět s dokonalým příběhem.

Málokteré knihy od Colleen Hoover hodnotím nižším hodnocením. Ale tady jsem musela. Nějak přestávám mít ty její druhé a navazující díly ráda. První díl je vždy boží a miluju ho, ale druhý? Přijde mi skoro pokaždé nucený a bez té čtivosti a emocí. I čtení mi trvalo mnohem déle než kdy jindy. Určitě k tomu přispěla má nemoc, ale i když mi pak bylo lépe, neměla jsem potřebu dozvědět se, jak to bude s postavami dál. Jak už je u Colleen známo, vždy umí překvapit a totálně emočně rozložit. Tentokrát nic. A co se týče konce, tak to bylo vše najednou rychlé a sladké.

Nádhera!!! třikrát sem brečela ❤️