Mezi demokracií a diktaturou. Domov a exil

Vzpomínky právníka, ekonoma a sociologa, narozeného v roce 1916, barvitě shrnují osudy autora a jeho nelehkou životní pouť, okořeněnou vězením v 50. letech. Devadesátiletý Jaroslav Krejčí patří k zcela mizejícím polyhistorům a zároveň k svým způsobem typickým představitelům českých intelektuálů 20. století. Po válce jako člen sociální demokracie pro ni vypracoval paralelní návrh pětiletého plánu, po únoru 1948 byl vězněn, v roce 1968 odešel Velké Británie, kde se zapojil do aktivit československého exilu, pravidelně vystupoval v BBC. Po listopadu 1989 navázal četné kontakty s českou vědeckou obcí, přednášel tu na univerzitách, pravidelně se sem vrací. Čtivě napsané paměti, vycházející jako druhé doplněné a korigované vydání, dobře odrážejí pohnuté osudy svého autora, podávané bez stýskání, mnohdy s humorným viděním. Ve srovnání s vydáním prvním (Votobia 1998) je toto obohaceno mj. o kapitolu věnovanou nedávným událostem, o rejstřík osob, o úvodní medailon z pera Josefa Tomeše i o nové ilustrace.

Sdílet