Jaguárovo sbohem

Vyprávění v první osobě začíná návratem devatenáctileté Ainy z Valencie na venkov do Valhonda, kam dříve jezdívala za prarodiči. Tentokrát je to ale jiné. Nenachází zde svou spřízněnou duši a někdejší lásku, Juana Davida přezdívaného Jaguár, který v 18 letech spáchal sebevraždu. Ainu trápí, že ani pořádně neví, jak a proč se to všechno seběhlo, o Jaguárově sebevraždě se tehdy dozvěděla až o několik dní později a navíc se jí zdá, že jí kamarádi ze společné party něco tají a jakékoli konverzaci o Jaguárovi se vyhýbají. Slovo sebevražda je tabuizováno a nikdo se jej neodvažuje vyslovit. Zlomové je až setkání s Jaguárovou matkou, která má jako jediná sílu nazývat věci pravými jmény, když z jejích úst poprvé zazní slovo sebevražda.

García se snaží ve svém krátkém textu přiblížit mladým čtenářům celou situaci, otevřít diskusi, ukázat, že je v pořádku říct si o pomoc, ať už máme myšlenky na sebevraždu, nebo si vzal život někdo v našem okolí.

Kniha je doplněna doslovem Martina Peška z poradny Luctus a kontakty na instituce a linky, kde lze hledat pomoc.

Sdílet