Frankie

Muž, který chce zemřít. Kočka, která hledá domov. Dojemný i veselý příběh o jednom neobyčejném přátelství. Potom, co Richard Gold ztratil svůj smysl života celé dny chodí jen v županu a starém klobouku. Jednoho dne se ale jeho život otočí o 180 stupňů. A je to přesně ten den, kdy potká Frankieho. Kocoura žijícího na ulici, který mluví deseti jazyky. S vidinou hory jídla, měkkou postelí a největší televizí, jakou Frankie kdy viděl, se rozhodne ke Goldovi nastěhovat. Toto zcela jednostranné rozhodnutí musí člověk chtě nechtě akceptovat. A tak nám začíná přátelství mezi člověkem a kočkou, tedy kocourem. Zní to jako celkem skvělý námět. Když se mi kniha dostala do rukou čekala jsem vtipnou knížku podobnou těm, které miluji z dětství. Něco jako Z deníku kocoura Modroočka nebo Já, Baryk. Ale možná právě tímhle očekáváním mi Frankie až tak k srdci nepřirostl. Kniha řeší závazná témata. Ztrátu smyslu života, beznaděj, psychické problémy, téma sebevraždy a další věci, nad kterými je vhodné se zamyslet. Příběh je ale odlehčen tím, jak nám autoři tyhle věci podávájí skrze kočičí pohled. Kocour vlastně nechápe, co člověk řeší a vznikají tak velice vtipné momenty. Při zamyšlení už ale tak vtipné nejsou. Frankie často ve své mluvě používá i vulgarismy. Což mně malinko vadilo. Přišlo mi to zbytečné a hodně za hranou. Chápu, že autoři chtěli knihu odlehčit, a to se jim i místo dařilo, ale já bych radši uvítala buď čistě humorný příběh nebo naopak vážný. Toto prolínání mne dost rušilo. A díky tomu, jsem si příběh nemohla užít úplně naplno. Dokonce ani slzy se nedostavily, a to jsem téměř profesionální plačka. Jsem ráda, že jsem knihu mohla přečíst. Hlavní dějová linka se mi moc líbila. Poselství jsem v knize také našla. Když se všechno ve vašem životě hroutí je důležité mít aspoň jednoho pravého přítele, který vás podrží. Co na tom jestli je to člověk, pes, kočka a nebo třeba kocour s ukousnutým uchem. Hodnotím ⭐⭐⭐/5