Dračí oči – Pramen moci

Naprosto strhující ❤️

Kniha opět přímo navazuje na události předchozího dílu, a tak jak jsem byla mírně zmatená jako všichni hrdinové a netušila jsem, co se vlastně v závěru stalo, tak na začátku Pramene moci jsem na tom byla úplně stejně. Některé události mi chvilku nedávaly úplně smysl a nebyla jsem si jistá ani časovou osou příběhu. Jakmile se děj začal usazovat a klubko chaosu, které se zamotalo na konci druhé knihy, se začalo rozplétat, tak vše pomalu začalo dávat smysl. Díky tomu, že byl příběh rozdělen do několika dějových linek, tak byl děj poměrně svižný a stránky mizely poměrně rychle. Líbilo se mi, že autorka informace kouskovala a na většinu odpovědí jsem musela přijít společně s hrdiny. I když pořád je zde pár nezodpovězených otázek a zůstal tu velký prostor pro možná pokračování. Tak trochu mi chyběla Elena a její hravá povaha. I když i tady měla hlavní hrdinka něco do sebe, tak mi chyběl určitý typ špičkování se s dalšími postavami. Přestože tu v určité míře bylo, tak to prostě nebylo úplně ono. Jako celek mě tento díl bavil o něco více než ten předchozí, i když začátek byl maličko chaotický, tak nakonec se to velmi dobře rozjelo. Jsem zvědavá, zda se v navazující sérii dotáhnou určité otevřené linky. Například tak trochu naznačená romantická linka, protože ta by mě docela zajímala. Za sebe mohu sérii doporučit a jsem zvědavá na další knihy od autorky.

Upřímně tenhle díl mě docela zklamal.Začátek mě hodně zklamal , vůbec mě to nebavilo a musela jsem se do toho nutit abych to vůbec přečetla.Od prostředka to začalo být zajímavý a bavilo mě to .

Kapitoly pořád příliš dlouhé, střídání pohledu beze změny. První polovina příběhu je nezajímavá a táhne se jak týden před výplatou. Nejsou zde vysvětleny dost klíčové momenty. Třeba jak sakra dokážou Michael a Ice mluvit telepaticky?! Naopak některé věci jsou nám vysvětlovány pořád dokola. Příběh mě opravdu zklamal. Od odložení knihy mě zachránily jen občasné vtipy. ⚠️SPOILER⚠️ Dost mě naštvala i Elenina rádoby smrt. Doufala jsem, že Michael a jeho skupinka se bude muset s Fobeiou vypořádat sama a ne, že zase přijde Elena a magií všechno zachrání. Už v předchozích dílech mi vadil tzv. plot armor (postava přežije sebehorší nebezpečí skoro bez úrazu). Krade to na atmosféře a pak už nemáte o ty postavy ani strach, když víte, že všechno přežijí. 2,5/5⭐

„Říká se, že nejhorší nepřítel je zhrzená žena. Těch byl Kefet najednou plný. Možná na ně zapomněl, ale ony nezapomněly na něj. Ať si muži říkají, co chtějí, byly to ony, kdo tu vládl, byly to ony, kdo udržoval město v chodu, zatímco si muži hráli na válku.“ Příspěvek obsahuje spoilery z předchozích částí série. Bašta padla a vojska Aliance se vrací vítězně domů. Všude se slaví, i když největší hrdinka, princezna Elena, je pravděpodobně mrtvá. Jenže bitvy s temnotou ještě nekončí, jak zjišťují nejen obyvatelé města Kefet. Prameny moci jsou narušeny a křehká rovnováha sil dobra a zla se začíná hroutit. Musím říct, že v tomto svazku mě autorka dostala hned první kapitolou. Skvělá, akční a plná zvratů, o kterých nemáte odvahu ani uvažovat. Takže jsem od první chvíle čekala opět strhující jízdu. Ale ono to tak úplně nebylo. Po napínavém začátku se příběh dál vyvíjí spíše pozvolna. Setkáváme se nejen se starými známými tvářemi, ale i s těmi novými. Více poznáváme čarodějku Fobeiu a tajemného chlapce, který byl vychováván v Baště. Obdivuji svět, který autorka vytvořila. A to především fungování magie, různé rasy, které ho obývají, a v neposlední řadě i krásnou mapu. Nově jsme se seznámili i s horskými elfy, u kterých jsme měli možnost pobýt při oslavě slunovratu. Atmosféru vystihla autorka dokonale. Celý tento obřad byl neskutečně magický a já jen tajila dech. Oproti Černému jezdci se ale v této knize točíme stále dokola kolem jednoho problému. A to od začátku až do konce, což na mne působilo lehce výplňkově. I výtek mám k této části více: 1. Ocenila bych větší záhadnost okolo toho, co se stalo s Elenou. Myslím, že delší natahování a tajemno by celému ději jen prospělo. 2. Vím, že knihy jsou určeny mladším generacím, ale osobně mi vadila moderní slova jako „nezevluj“ či „týpek“. 3. Emoční scény by mohly být popsány více do hloubky. Přiznám se, že i když jsem plačka, tady to se mnou ani nehnulo. I když příležitosti k pláči by byly 4. Zbytečné opakování již zjevného. Např. když jedna postava nechce, aby jí ostatní nějak říkali, ale sdělí jim šestkrát, že si to nepřeje. Závěr se povedl skvěle. Musím říct, že akční části autorce zkrátka jdou. Hodnotím ⭐⭐⭐,5/5