Deklarace závislosti - Maxmilián 3.

18. února 1853 byl maďarským atentátníkem zavražděn mladý rakouský císař František Josef I. Na trůn byl podle nástupnického práva povolán jeho mladší bratr Maxmilián, který dospěl mimo dvůr jako kapitán u námořnictva v Terstu. Maxmilián je bystrý, chytrý a zkušený světák, zvyklý jednat sám za sebe. Po korunovaci rychle vybudoval svůj tajný kabinet ze schopných mužů. Během Krymské války obratně manévroval, udržel neutralitu říše, využil války, aby provedl zásadní reformy a zlepšil finanční situaci Rakouska. Podařilo se mu smířit rozeštvané národy a získat protektorát nad Rumunskem. Podařilo se přezbrojit armádu a v roce 1859 v severní Itálii drtivě porazit dravé Francouze a nacionalistické Italy, vybojovat si právo na uspořádání Itálie v ryze konzervativním duchu. Stal se úspěšným císařem, a nyní jej čeká poslední válečná zkouška, neboť Prusko může zůstat silné jen tak, že vytlačí Rakousko z Německého spolku. Maxmilián ví, kdo je jeho skutečný nepřítel, kdo takové války financuje, kdo zneužívá liberalismu, nacionalismu a dluhových závislostí, aby rozvrátil tradiční řád křesťanské Evropy. Jde o budoucnost celého kontinentu a zvítězit ve válce nestačí. Chce to koncepci. Jenže dějiny Evropy druhé poloviny 19. století se již dávno vyvíjejí poněkud jinak. Český čtenář dostává do rukou možná završující životní dílo Jana Drnka (*1960), pozoruhodného plzeňského autora alternativní i skutečné historie. Trilogie Maxmilián mapuje období našich dějin, o kterém nás ve škole mnoho nenaučili. Kromě napínavého čtení o jiné bitvě u Solferina či u Sadové, nabízí příběh druhorozeného vizi, v níž se Evropa nevydává liberální, socialistickou či nacionalistickou cestou, ale cestou osvědčených civilizačních a absolutních hodnot. Drnek jasně ukazuje, že nejsme otroci předurčených dějin, že za dějiny neseme osobní zodpovědnost a také vinu. Nabízí dnešnímu rozpadajícímu se světu, kde všechno zklamalo, tu a tam nějaký ten staronový společenský konzervativní model a... Deklaraci závislosti.

Sdílet