Chlapec, který nebyl Žid

Už jste četli tuto knihu??? Tak tohle bylo zase panečku čtení!!! Nádherné to vyprávění , bolestivé ,zároveň děsivé a plné lásky, emocí. Tyhle věci by se už neměly opakovat… Jenže jak víme, lidská chamtivost a touha po moci dokáže z člověka udělat pěknou zrůdu… A bohužel válka je i v 21.století…. Když jsem začala číst tuto knihu a zjistila, že i Uherský Ostroh, mé město, ve kterém žiju, je zde také o něm zmínka.. Byla jsem mile překvapená a musela číst dál… Vždyť Veselí nad Moravou a Zarazice jsou od nás jen malinký kousek… Tohle je příběh malého chlapce, který i v té nejkrutější době věřil. Věřil v lepší zítřky díky jeho přátelům, které si pak ve svém srdci ponechal až do své smrti. Neuvěřitelná životní etapa desetiletého kluka, kterého odvleklo gestapo. A tento klučina se musel naučit žít úplně jinak, bez rodiny. Vlak ho spolu s jeho spolucestujícími odvezl do místa, kam by se nikdo z nás nikdy dostat nechtěl. Jen díky jeho přátelům Mirkovi , Béďovi dokázal přežít. A přesto na vlaky nezanevřel… A nejen to, stal se z něj člověk plný emocí, pokory a lásky. Jak tohle všechno mohl přežít a vůbec dokázat?? Kde se bere takové odhodlání v tak malém člověku?? Vůle žít je opravdu obrovská a malý Míla jí měl opravdu hodně.♥️A díky lásce ke svým rodičům to prostě dal!!! Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou tato knížka. A já ji mohu jen doporučit!!! #podporujemeceskeautory

Jde se zamilovat do příběhu z druhé světové války? Ano, jde. Jsem toho živým důkazem. Pojďte se spolu se mnou podívat na recenzi této krásné knížky. ♥️ Milek je desetiletý chlapec, který vyrůstá v milující rodině a prožívá bezstarostné dětství. V osudný den si jde hrát ke kamarádovi s vláčkodráhou. Rodiče ho již několikrát varovali, že se jedná o rodinu Židů a že v nelehké době, ve které žijí, není bezpečné se s nimi kamarádit. Milek je gestapem zatčen a odvlečen do vlaku mířícího do neznáma. Vlak několik dnů stojí. Jeho obyvatelům je zima. Milek se utěšuje vzpomínkami na rodinu. Spřátelí se s Otou a přežívá díky příběhům ostatních spolucestujících. Ve vlaku postupně někteří umírají. Milek se nakonec dostává do pracovního tábora. A tam se začíná psát jeho nový příběh… Chlapec, který v deseti letech působí mnohem starší, musí sebrat veškeré kapky odvahy a přežít na místě, kde ho sužuje zima, hlad a nelidsky těžká práce. Má Milek šanci ještě někdy spatřit svou rodinu? Může vůbec přežít a unést tyto kruté vzpomínky? Musím říct, že se jedná o příběh, který slupnete na jeden nádech. Pokud se teprve odvažujete číst příběhy z této nelehké doby, je tento příběh vhodný právě pro vás. Ne, že by byl o něco méně bolavý než jiné příběhy z druhé světové války. Ale proto, že je napsaný jako biografie dědečka autorky a je opravdu mimořádně citlivě a lidsky zpracovaný. Za mě je to jedna z nejlepších knížek o tomto období, které jsem četla. Těšit se můžete i na dobové fotografie a velmi dojemný závěr. ♥️ Oblíbená věta z knihy: Blaženě zavírám oči a ten kousek, jenž právě obydlil moje ústa, si nadšeně převaluji pomocí jazyka a zubů tak, abych zachytil všemi chuťovými pohárky ten zázrak odehrávající se v mé puse.

Strhující a dojemný příběh chlapce odehrávající se během jednoho smutného období našich dějin. Příběh o utrpení ale také naději a lásce. Autorčina citlivá práce s jazykem podtrhuje autentičnost celého díla a nenechá vás vydechnout. Velmi důležitá kniha.

Knihy s témou vojny otváram opatrne – vždy sa bojím toho, aké hrôzy na mňa vyskočia. Aj táto kniha začína pochmúrne. Malého Míleka odvedú nacisti z totálne absurdného dôvodu. Transport v studenom temnom vlaku do pracovného tábora bol drsný a čítal sa ťažko. V druhej polovici príbehu sa mladý hrdina pokúša dostať späť domov a kniha sa mení z depresívnej na príbeh plný nádeje a radosti z bežných vecí. Mílek je vnímavý chlapec, ktorý sa počas svojej náročnej cesty učí dôležité pravdy o živote. Hoci ide o príbeh z čias druhej svetovej vojny, je podaný tak, že ho zvládne aj mladší tínedžer. Zrelí a rozvážni mladiství sa tak môžu začať oboznamovať s hrôzami druhej svetovej vojny bez toho, že by to na nich bolo vychŕlené príliš rýchlo a drsne. Záver bol dojímavý, hlavne časti s Anežkou. Autorka si vybrala ťažký štýl rozprávania – prostredníctvom 10-ročného chlapca. Mílek občas premýšľal príliš dospelo a zvládal všetko až príliš dôstojne. Chýbala mi väčšia detská emotívnosť, ale to môže byť spôsobené aj rodičovskou deformáciou, keďže mám dieťa v rovnakom veku. Čakala by som viac strachu, viac sĺz, viac desu a uvedomenia si, že život vie byť hnusný. Je trochu škoda, že kniha nemala o pár strán viac a nešla ešte viac do hĺbky. Trochu ma rušilo nesprávne písanie vykania/tykania v priamej reči a pár ďalších chýb, ktoré by korektor nemal prehliadnuť (tvrdka, číslice nevypísané slovom, atď.). Knihu Chlapec, který nebyl Žid si treba prečítať minimálne preto, že ide o skutočný príbeh. Pripomenie nám, ako hlboko dokáže jedinec, ale aj celá spoločnosť klesnúť, ak dostane tú možnosť, a zároveň ukáže obrovskú silu a chuť prežiť. Na svoje si prídu nielen milovníci histórie či silných príbehov; má šancu zaujať široké masy a každého, komu záleží na zachovaní minulosti.

Keď som sa dozvedela o tejto knižke, vedela som, že si ju ako milovníčka histórie musím prečítať, a naozaj nesklamala. Keď sa pozrieme na knihy, ktoré sa odohrávajú počas temných čias v pracovných táboroch, väčšina z nich má za hlavnú postavu Žida, ale táto kniha práve v tomto ohľade predstavuje výnimku, keďže slovo tentoraz dostal desaťročný Milek, ktorý bol v zlom čase na zlom mieste. Ak ste sa nad tým pozastavili, že príbeh rozpráva malý chlapec, nemáte sa čoho ľakať, lebo práve tento bod ju vyzdvihuje nad ostatné knihy. Dôveryhodne opisuje chlapcove myšlienky – jeho túžby, sny alebo vieru. Práve táto viera ma chytila za srdce, lebo ako to už pasuje k jeho veku, Milek sníval o tom, že utečie spolu s jeho novonájdeným kamarátom. Jeho detská naivita ho napriek ťažkým podmienkam neopúšťala a oceňujem, ako si zachoval svoju iskru dieťaťa. Zaujímali ho nové veci, naučil sa nemčinu a modlil sa pre svoj osud. Zároveň sa Milek dozvedel, aká veľká chyba bola, že neposlúchol svojich rodičov, a teraz si on sám musel prežiť trest na mieste, kde malý krajec chleba a nevábivá polievka bolo to najcennejšie, čo mohli mať. Tieto pasáže boli tiež sprevádzané Milekovými pochodmi v hlave, ktoré sa vracali v spomienkach domov, kde by si už mohol vychutnávať maminine obľúbené buchty. Kniha je založená na skutočných udalostiach a autorka si na nej naozaj dala záležať, aby výsledok bol čo najlepší – nechýbajú priblížne dátumy, kedy sa príbeh odohráva alebo fotky, ktoré dajú knihe ešte realistickejšiu atmosféru. Ukrýva v sebe strach tej doby, ale aj vieru ľudí, ktorí si medzi sebou rozprávali príbehy o svojich blízkych, nevediac, či ešte niekedy uvidia svojich blízkych. To, čo ste sa dočítali v tejto recenzii, je iba zlomok toho, čo v nej nájdete, tak neváhajte a určite po nej siahnite. Ak vás zaujímajú podobné príbehy, táto kniha rozhodne nemôže chýbať na vašej poličke. Odporúčam!