Bdít nad ní

Mimo - vlastním jménem Michelangelo Vitaliani, syn kameníka, který se později, a až poté co se bude potloukat po světě stane uznávaným sochařem. Matka ho pošle jako učedníka do italského městečka Pietra d' Alba, kde sídlí panství rodiny Orsiniu ke strýci, který je kameníkem. Při práci potká jejich dceru Violu a ač jsou oba z jiných světů a původu ihned se spřátelí. Viola mu nosí knihy, potkávají se na hřbitově - jejich tajném místě. Jejich pouto prochází ve vlnách velkou nákloností a zároveň pak hněvem. Jednou jsou přátelé a pak nějakou dobu nepřátelé. Mimo umírá po všech vzestupech a pádech v klášteře obklopen mnichy u kterých žije 40 let. Při poslední cestě si připomíná život, který žil. Než se Mimo však vypracoval v sochaře, kterého uctívala téměř celá Itálie, tak uplynulo více času. Strýc se k němu nechoval dobře. Mimo měl však talent "vidět" a kámen opracoval tak, že poté měl plný seznam nové práce. Viola byla mladá, sečtělá, inteligentní dívka, která však musela poslouchat svou věhlasnou rodinu Orsiniu . Jejich životy se v ničem nepodobají, ale i přesto je k sobě poutalo velké přátelství. Tahle kniha je nádherná. Plná emocí, které vámi procházejí a vy se od ní nemůžete odtrhnout. Za mě veliké ANO! Citace: ... odejdu uprostřed načaté věty? Pár slov a pak už nic, krásné ticho, úleva?

Šílená nuda. Začátek byl zajímavý, originální. Zajímavý příbeh se ale proměnil v příběh o alkoholikovi. A proto jsem Mimovi přestala fandit. Viola se také proměnila. Ze silné dívky se stala rezignovaná žena. Četla jsem jen kvůli tomu, že jsem čekala nějaký zvrat, díky kterému změním názor a knihu ohodnotím tak vysoko, jako předchozí čtenáři. To se nestalo.