Agathe

Tato útlounká knížečka skrývá tolik myšlenek, že jsem na ni po dočtení musela neustále myslet. Vypráví příběh psychoterapeuta, který prakticky denně odpočítává počty sezení, která ho čeká do vytouženého odchodu do penze. Jeho život plyne stereotypně, žije sám a svou osamělost si paradoxně naplno uvědomuje až ve chvíli, kdy se jeho penze nezadržitelně blíží. Každý jeho den je stejný – obléká se stejně, úkony během dne jsou stejné a jeho konverzace s pacienty je jen jedno velké opakování zavedených frází. Bomannová vystudovala psychologii a pracuje jako klinická psycholožka, ale věnuje se také sociální psychiatrii v ústavu pro pacienty se schizofrenií. Takže její pohled na odbornou práci naší doktorské postavy, bych nebrala jak něco ryze fiktivního. Doktor si své osamělosti všímá čím dál víc. Vnímá své chátrající tělo, často polemizuje nad pulzující bolesti jeho nohy, která chřadne i z důvodu osamělého života bez toužebného cestování a poznávání nových míst. Jak sám říká k bolesti: „Možná to byla právě tahle noha, která toužila vytáhnout paty z domu. Nikdy nebyla dál než v Paříži, nikdy nepřekročila žádné hranice. Teď už jsem byl navíc tak starý, že k tomu ani nikdy nedojde, a bolest byla téměř všudypřítomná.“ Do toho všeho přichází jeho nová pacientka německého původu Agathe, komplikovaný případ a každým jednotlivým sezením se dostává doktorovi pod kůži. Vypráví o svých pocitech, problémech s takovou zvláštní křehkostí, že se doktor obrací do svého nitra stále víc a víc a hledá odpovědi i sám u sebe. Agathe si stejně jako on neumí počít se svým životem, má pocit, že jí proklouzává mezi prsty a to ji vnitřně dusí. Má strach, že už je příliš pozdě do něj vstoupit s očekáváními a tužbami. Sužují ji pocity nevrlosti z toho, že ve svém životě nic nedokázala, že je jen jedno velké NIC. Jejich životy se spontánně spojí, jeden na druhém zanechávají stopu a najednou, jako by ta osamělost přece jen nebyla tak osamělá.

Kniha plná emocí, kniha k zamyšlení a kniha ke které se budete určitě rádi vracet.

Příběh o psychoterapeutovi, který už odpočítává počet sezení, které ho ještě čekají, než odejde do důchodu. Jeho úvahy a stereotyp změní až nová pacientka Agathe. Ta ho nakonec "přiměje", aby také uvažoval sám o sobě a nejen o svých pacientech. Motto na přebalu: "Malá kniha s velkým srdcem", to celé přesně vystihuje. Příběh plný myšlenek o lidském bytí, která Vás donutí zamyslet se sám nad sebou. Smutné i úsměvné, plné emocí, dávající naději. Za mě rozhodně nádherná a silná knížka. Už teď vím, že se k ní určitě znovu vrátím.

Moc hezká knížka, určitě doporučuji. ❤️❤️