Přestože Virginia Woolfová preferovala společnost žen, velkou oporou jí byl její manžel, kritik a autor Leonard Woolf. Podporoval ji v životě i ve spisovatelské dráze a společně založili nakladatelství Hogarth Press, kde vydávali její knihy, ale i T.S.Eliota a Sigmunda Freuda, jehož psychoanalýzami se Virginia zabývala. Oba se také za druhé světové války účastnili protifašistického odboje.
„Nejdražší, jsem si jistá, že zase ztrácím rozum a že už nemůžeme znovu procházet vším tím peklem. A vím, že tentokrát bych se z toho nedostala. Opustilo mě všechno – kromě jistoty, že ty jsi dobrý člověk. Já už ti přece nemůžu dál kazit život. Nevěřím, že by se na světě našli dva jiní lidé, kteří by byli šťastnější než my dva.“
Mezi nejznámější díla Virginie Woolfové patřil hned její první román Plavba, zabývající se ženskou psychikou a tématy sexuality a smrti. K nejvýraznějším dílům pak patří experimentální román Vlny, ve kterém šest postav vede monology, charakterizující jejich city a povahové vlastnosti. Vše je podbarveno popisy výjevů z pobřeží a sledováním vln. Posledním románem, který Virginie Woolfová vydala za svého života je Roky. Zachycuje dlouhou dobu historie rodiny Pargiterů a zaměřuje se na detaily jejich životů. Kromě prózy, psala Virginie Woolfová také povídky a eseje. Dohromady vytvořila téměř dvacítku literárních děl.
„Když si uvědomíš, že existují věci jako jsou hvězdy, zdá se, že na našich vlastních trápeních příliš nezáleží, že?“