100 dní štěstí

Ten děj, nemám slov. Ukápla mi slza. Nádherná kniha...

Co byste dělali vy, kdyby vám zbývalo jen 100 dnů života. V knize 100 dní štěstí, si přečtete, jak se tomu postavil Lucio hrdina této knihy. Kniha je smutná, ale i veselá a plná naděje. Lucio má ženu a dvě děti, se kterými chce prožít svých posledních 100 dnů.

Kniha je krásná a velmi smutná zároveň. Budete plakat a budete se smát. Autor nám naservíroval ve vkusném množství také dávku černého humoru a sebeironie. A hodně jsem si poplakala. Příběh je to reálný, může potkat kohokoli z nás. Je vyprávěn Luciem v první osobě. Jak já jsem si přála, aby se nějaký ten zázrak stal a on mohl zůstat otcem svým dvěma dětem a manželem své ženě. Ale nemoc je často neúprosná. A dokud neonemocníme nebo se nestane něco zlomového v našich životech, velmi často mrháme časem, spoustu věcí si neuvědomujeme, protože je v tu chvíli nepovažujeme za nijak zásadní. Ale jak bychom se cítili, kdyby nám najednou někdo řekl 100 dní a konec? Může se to stát, nikdo z nás neví, co pro něj osud přichystal. Ale momentálně máme život ve svých rukou a proto ho žijme a užívejme si ho. S rodinou, přáteli, kdykoli a kdekoli. Knihu 100 dní štěstí určitě doporučuji k přečtení. Autorův styl vyprávění mi sedl a příběh se mi četl moc dobře. A po celou dobu jsme měla strašnou chuť rozjet se do Itálie a dát si smaženou ciambellu.

Obálka sice evokuje něco trochu jiného, ale je to pěkná kniha tak nějak vesele o smutných věcech. Bylo pěkné, jak si hlavní hrdina rozhodl, že prožije každý den naplno. Myslím, že by ději neuškodilo, kdyby těch 100 dní bylo utnuto nečekaně dříve. I nezapomenutelné zážitky s rodinou jsou na jednu stranu dobré a na druhou si myslím, že jim může být ještě hůře.

Nápad tématu je určitě originální, ale celkové zpracování mě moc nezaujala. Knihu jsem dočetla, ale žádný velký dojem na mě nezanechala.