Recenze na knihu
Šangri-lu jsem v Tibetu nenašla Ludmila Šimková

Za poměrně nenápadnou obálkou se skrývá velmi zajímavá a čtivá kniha, která nabízí autentický pohled na Tibet na přelomu tisíciletí očima mladé Češky, co se na vlastní pěst pouze s přítelem vypravila do tajemstvím opředeného kraje. Autorka zachycuje dobu, kdy cestování po vlastní ose ještě nebylo ulehčeno všudypřítomným připojením k internetu a kdy průvodci typu Lonely Planet ještě neudělali svět tak snadno dostupným a jednotvárným. Kniha je dobře napsaná a vyváženě kombinuje napínavé momenty s detailními popisy prostředí i situací. Ludmila Šimková se ukazuje jako velmi dobrá pozorovatelka s citem pro detail a schopností vystihnout atmosféru míst i setkání s lidmi. Velkou předností je, jak živě si dokázala své zážitky uchovat v paměti a po letech je zprostředkovat čtenáři. Díky tomu působí text přirozeně a uvěřitelně, jako by se vše odehrávalo právě teď. Zároveň nabízí podněty k zamyšlení nad složitou situací Tibetu a čínským vlivem. Nechybí ani fotografie z cest, které sice nejsou početné, ale dobře dokreslují atmosféru a pomáhají vytvořit si představu o Tibetu před více než dvaceti lety. Od autorky je to již druhá kniha, kterou jsem měla možnost si přečíst, a doufám, že na ni brzy navážou další. Doporučuji.