Recenze na knihu
Boží mlýn s turbem 1 Engelbert Prim

Na Epochu sa dá spoľahnúť, pokiaľ ide o akčné príbehy plné drsného humoru a jazyka. Engelbert Prim napísal príbeh, pri ktorom som sa pravidelne chechtala – sarkazmus hlavného hrdinu mi dokonale sadol. Pekne odľahčoval inak miestami temný dej. Vrcholom celej knihy bola scéna s volvom XC90, po ktorej som si utierala slzy z očí. V texte sa občas objavia aj vulgarizmy, ale vôbec mi nevadili. Práve naopak, vyjadrovanie hrdinu bolo realistické. Ak patríte k čitateľom s nulovou toleranciou tvrdých nadávok a nekorektného humoru, radšej sa knihe oblúkom vyhnite. Dej ťahá vpred trochu netypický hrdina – Svatopluk Dobiáš je napriek vysokému veku ako bývalý vojak dobre pripravený na prežitie. Je výborný taktik, premýšľa a snaží sa robiť čo najmenej chýb. Tomuto sympaťákovi budete držať palce. Akčná jazda trvá až do úplného konca, ktorý je dosť otvorený a navnadil ma na pokračovanie. Som fakt zvedavá, ako to s hrdinom bude ďalej a čo všetko na ceste za starým priateľom zažije. Potešili aj ilustrácie Vojty Reila. Jednu vec by som vytkla: v knihe je dosť veľa priestoru venovaného opisu pištoliam, samopalom, nábojom, atď. Nie každého to nadchne. Inak je to vtipná a dobre napísaná kniha, ktorá zaujme, samozrejme, hlavne pánov. Pobavilo skvele, na správnych miestach znechutilo, občas spravodlivo naštvalo. Teším sa na pokračovanie!

Dvaadvacet let po tragédii, kde většina populace podlehla vražednému viru, se téměř osmdesáti letý Svatopluk Dobiáš vydává pěšky z Prahy ke svému příteli, který žije na úpatí Blaníku. Jenže mu do toho pořád něco leze. Něco, do čeho se musí strčit, říznout, sejmout to a nebo to rovnou střelit. Vítejte v době, kdy nejlepším přítelem člověka už dávno není pes, ale spolehlivá a dobře naolejovaná bouchačka. Tohle je kniha, která mne neskutečně nalákala svojí anotací. Jenže nakonec jsme si, ač to říkám nerada, vůbec do oka nepadly. Začneme tím pozitivním. Co musím ocenit, je rozhodně věk hlavního hrdiny. Bylo skvělé zase jednou číst o postavě, které už není náct. A to, že to bylo znát i na jeho reakcích a přemýšlení, čerpání ze zkušeností, které v minulosti získal, byl další bonus. ,,Nemám rád, když mám štěstí. Znamená to, že jsem selhal, a že pravděpodobnost, že příště už štěstí mít nebudu, zase o kousek stoupla." Kniha je prezentována jako drsný vědeckofantastický román. A i tohle je rozhodně pravda. Kdo mne znáte víte, že já mám někdy s tou akčností v knihách malinko problém. Radši bych se tedy zahrabala v těch vědecko - fantastických věcech, a drsnost s akčností bych brala jen okrajově. Tady to ale, bohužel pro mne, bylo přesně naopak. Akce střídala akci. Krev se hrnula ze všech stran a sprostá slova lítala z úst jako z kulometů. Četla jsem již více military post-apo věcí, většina se mi líbila. Je ale pravda, že mne autoři většinou dostali humorem, což se tady úplně nestalo. Občas jsem se sice zasmála, nebylo to ale nijak často a většinou mě ten smích zase rychle přešel. Zkrátka autorův humor nebyl úplné můj šálek čaje. Myslím si, že kniha sedne hlavně čtenářům. Mužům, kteří mají rádi akci, drsný až sprostý humor a hlavně zbraně. Je vidět, že autor zbraním rozhodně rozumí, což dokazují i nejedny vysvětlivky pod čarou. Ještě musím vyzdvihnout ilustrace, které se mi moc líbily. Nevím jak vy, ale já ty obrázky v knihách zkrátka můžu.

Nechal jsem se zlákat vidinou dalšího Spadu nebo něčeho takového... já hlupák. Vyprávění příběhu je až bolestně nezajímavé. Autor velice nezručně přeskakuje časové linky příběhu a k tomu se vyžívá v sáhodlouhém popisování bezvýznamných maličkostí, jakoby chtěl čtenáři vnutit jak moc je chytrý, že o tomhle něco ví. Což je OK, když v akční knize někdo popisuje jak krásně rachotí závěr stěkajícího samopalu a prázdné nábojnice vylétaji z výhozního okénka a bla bla bla. Ale tady je to tak nevkusně vnucující a navíc naprosto v každé myšlence, kterou autor napíše... Koupil jsem si druhý díl ještě předtím než jsem začal číst ten první. Velká chyba.