Recenze na knihu
Anděl Jáchym Topol

Po knize jsem sáhl protože jsem byl velký fanoušek jeho bratra Filipa Topola, famózního hudebníka, pianisty Psích vojáků. Hudba mého mládí. A to je právě, ten problém, to co jsem si neuvědomil. To co mě fascinovalo a co jsem vyhledával v 16ti, 20ti není totéž co člověk cítí, žije, když je otcem tří dětí. Byť Psí vojáky si rád poslechnu dodnes, tak ta temná poetika už je mému srdci nahony vzdálena. Úplně jsem zapomněl na specifickou větnou akladbu Jáchyma Topola, což jsem sice po nějaké době překonal a ano uznávám má to jistou poetiku a estetickou hodnotu, ale ta temnota která z toho stříká... říkám si mám já to zapotřebí? Vždyť život sám i když ho člověk žije zcela konvenčně je někdy horror sám, tak proč se takhle zneklidňovat. Tu knihu bych jistě hltal ve svých 18ti. Dnes už nemohu. Jsem prostě dospělý, zakořeněný v realitě s určitým životním programem... možná se k ní ještě na sklonku života zase vrátím ale teď ji asi někde schovám, záložním aby ji nenašel někdo z mých zadků, dokud nevyrostou a nezakoření.