Recenze na knihu
Obchodníci s dětmi Hana Hindráková

Afrika je kontinent, který mě fascinuje už dlouhé roky. Spousta lidí si ho spojuje s dovolenou s vůní exotiky, ale život ve většině zemí není zdaleka tak jednoduchý, jako v Evropě. Autorka nás vezme do Nigérie a Keňi a odkrývá nám téma, u kterého jsem chvílemi přes slzy ani neviděla. Jedním dechem se čte tento příběh plný bolesti, nespravedlnosti, ale také síly, vytrvalosti a naděje. Příběh žen, které přišly o své děti a příběh novinářky, která otěhotnět nemůže. A v jeden moment se osudy těchto žen protnou. Napadá mě jen jedna pointa tohoto příběhu: "Svět není továrna na splněná přání." Příběh je, i přes všechnu bolest a nepřízeň osudu, napsán tak úžasně, že se vám vryje do srdce a mysli. Ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Vždy jsem se do Keni chtěla podívat a teď... Teď chci ještě víc.

Přemýšleli jste někdy o adopci dítěte z Afriky? Po líbánkách se chce Izabela se svým mužem Danielem odstěhovat z ČR do Keni. Oba dva v Africe nějaký čas žili a zamilovali si ji. Izabela navíc moc touží po miminku. Nedaří se jí ale otěhotnět. S přibývajícími roky slyší tikat své biologické hodiny stále hlasitěji. Danielovi tedy navrhne adopci dítěte z Afriky. Při samotné adopci začínají na povrch vyplouvat věci, které nejsou úplně v pořádku. A nám se tak odkrývají strašlivé praktiky, které v těchto zemích fungují. Tak tohle bylo hodně silné čtení. Od první stránky až do poslední, jsem byla psychicky na dně. Představa, že bych se narodila v Africe a ne v Evropě, byla vážně hrozná. A já více méně celou knihu probrečela. Paradoxně nejvíce jsem brečela u maličkostí, které nám tady připadají samozřejmé. To že vám někdo pomůže, pohladí vás nebo řekne, že to bude dobrý. S tím se v této knize setkáte tak málo, že když už se to stane, rozpláče vás to dojetím. Afrika je zkrátka úplně jiný svět. Gangy, které vyvraždí klidně celou vesnici. Obchodníci s lidmi a hlavně dětmi. Továrny na děti, do kterých přitáhnou nic netušící ženu, aby ji mohli znásilňovat, zbouchnout a následně dítě prodat k adopci do zahraničí. No fuj... V knize je několik příběhů dětí a hlavně žen. Na začátku se nám může zdát, že nemají nic moc společného, kromě zvěrstev, která jsou na nich páchána. Ale příběh se krásně proplétá, postavy se nám setkávají a osudy jdou stejnou cestou. Vše má svůj význam. A mne hodně bavilo spekulovat, jak to vlastně bude, čí dítě si chce Izabela adoptovat a jak to celé dopadne. Kniha mne ukázala že si mám vážit všeho, co mám. A také mne donutila zamyslet se, zda je adopce afrických děti skutečně přínosem. Nepodporujeme tím i tento obchod s dětmi? Kde není poptávka, není ani nabídka. Moc děkuji autorce, že se do tohoto tématu pustila. A také za ten závěr. Jak sama napsala, v knize může napsat konec jakýkoliv, realita by byla spíše jiná. Kniha o které by se mělo rozhodně vědět. A mne by nebýt štafety určitě minula.

Kniha se zabývá problematikou obchodování s dětmi. Jak snadné je koupit si v Africe dítě, které je adoptivní rodině představeno jako sirotek... bohužel ve většině případů se o sirotka nejedná a dítě bylo matce, většinou mladé dívce, odebráno násilím hned po porodu. V knize poznáváme několik dívek, které jsou ve věku nácti let těhotné, jsou chudé, žijí ve slumech, kde jsou naprosto otřesné hygienické podmínky. A nejen to. Denně všem lidem žijícím ve slumech hrozí smrt, protože vztahy mezi lidmi jsou na bodu mrazu. Dívky nepoznaly nic jiného než násilí, bídu, utrpění a teď vědí, že po porodu se horko těžko postarají o dítě. Izabela je žena, která tolik touží po dítěti, ale bohužel se jí nedaří počít. Miluje Afriku, miluje na ní tu obrovskou malebnost a jednoho dne ji napadne, že by si v Africe mohla adoptovat děťátko. Poznává tak, jak snadné je v Africe adoptovat dítě a že není vše právně zcela v pořádku jí dojde velice rychle. Příběh v knize mnou otřásl. Je plný bolesti, utrpení a jelikož autorka Afriku velice dobře zná, tak je příběh napsaný velice autentický. Doporučuji ji všem, ale pozor, opravdu není vhodná pro citlivé osoby.