Kříž u potoka E-kniha

kniha se mi velice líbila

Četla jsem knihu jako středoškolačka a pak jako vysokoškolačka. Úplně mě to sebralo. Teď, když mám dítě, nemám tolik času. Přečíst si jí chci znovu. Nechci audioknihu. Měla jsem výtisk bez ilustrací. Nepátrám, jestli je nějaký výtisk s ilustracemi. Je ro prostor pro představivost.

Příběh Evičky, sirotka, která se rozhodne provdat do rodiny Potockých, aby na jejich statku prolomila kletbu, kvůli které tam nejsou již po staletí žádné šťastné vztahy. Když jsem knihu začala číst, tak jsem si myslela, že ji hned odložím. Staročeština je tu tak výrazná, že jsem si říkala, že to prostě nemůžu přečíst. Ale jelikož se nevzdávám, tak jsem se do příběhu ponořila a již po pár stránkách jsem byla pohlcena a knížku jsem v podstatě nemohla odložit. Překvapilo mě, jak je celý příběh tajemný a napínavý. Chvílemi to bylo jako pohádka, někdy to bylo opravdu překvapivé a troufám si říct, až dechberoucí. Kniha celkově ve mně dokázala vyvolat spoustu emocí – přes smutek, dojetí až po rozčilení. Evičce jsem celou dobu fandila a přála si, aby to s ní nakonec dobře dopadlo. V knížce také poznáme život na venkově, jaké to tenkrát bylo, jak to chodilo, různé zvyky, ale hlavně prostý život kolem roku 1870. Celý příběh jsem si moc užila a staročeština byla nakonec ozdobou než problémem.

Tohle bylo trochu trápení. Chtěla jsem si přečíst českou klasiku, kterou standardně nečtu a ze začátku jsem těžce litovala. Nemohla jsem se začíst do děje a měla jsem trable se staročeštinou. Pak jsem si ale tak od první třetiny knihy zvykla a nachytala jsem sama sebe, že už si ani nemusím přečítat tu samou stránku třikrát, abych pochopila co chtěla spisovatelka vyjádřit. Ve zbývajících dvou třetinách knihy se objevovaly velmi zajímavé, napínavé a čtivé pasáže. Nejvíce se mi líbila část o Józe, do té jsem se hodně začetla. Dávám 3,5 z 5.

Naprosto krásný román z vesnického prostředí. Autorka popisuje velmi poutavě a krásně. Přečetla jsem jedním dechem.