V Tichu. Boj a prohry při honbě za štěstím

Říkejte mi třeba Adéla

Hlavní hrdinka, která si pro čtenáře nechává říkat Adéla, vypráví svůj životní příběh. Její vyprávění začíná v patnácti letech, kdy se rozhodne, že jí škola nemůže dát to, co právě potřebuje – peníze. A tak se vrhá na nejistou, nebezpečnou cestu za bohatstvím, během které se setká s podivnými lidmi, drogami i alkoholem. A nakonec dojde k uvědomění, že to, co opravdu chce, nejsou peníze, ale vlastní spokojenost, touha po uznání a prachobyčejném štěstí.

Kniha působí velice sympaticky, díky svým krátkým, jednoduchým větám, na kterých je příběh vystaven. Autorka tak zvýraznila údernost hrdinčiných slov a zároveň potěší čtenáře, kterým se po dvou stránkách zavírají oči. Nenáročnost příběhu je daná nejen stylem psaní ale také prostým faktem – je o našem reálném životě. Žádné vzdušné zámky, žádná fantazie. Hlavní hrdinka si na nic nehraje a vypráví svůj příběh tak, jak leží a běží. Bez emocí.

„Jak ostatní lidi životem proplouvají tak, jako by na něj měli návod. Fascinuje mě, s jakou lehkostí kolega píše články, jak je na tom ta či ona banka. Dává si to jako sousto k svačině. Nenuceně. A pak popřeje krásné svátky a jde dál. Vánoce se synem. Vánoce s mladou přítelkyní. Fascinuje mě, jakým způsobem polyká ty kusy života. Zdá se, že se ničím netrápí.“ (úryvek z knihy)

Životní prohry

V Tichu je kniha, ze které je zkrátka cítit klasická česká próza, která se s ničím nepáře a nebojí se odhalovat pravdu až na dřeň. Čistá, nahá pravda s hořkou příchutí. Hlavní hrdinka neustále bojuje a znovu a znovu prohrává. Ale neztrácí naději a snad jednou, na konci cesty konečně vyhraje.

Atmosféra mi velmi připomínala oblíbený film Pelíšky, ve kterém hrdinové též prožívali svoje bolesti a strasti, snažili se a prohrávali... A čas běžel dál. V Tichu doporučuji všem milovníkům české tvorby, čtenářům, kterým nevadí holá pravda a těm, kteří uvítají skutečný příběh jedné obyčejné ženy, která prostě jen chtěla víc.