V Bábovkách se prolíná dvanáct osudů různých žen

Dvanáct žen, dvanáct problémů

První postava Rebeka je mladá žena, která se zmítá ve vztahu se ženatým mužem. Ten si k ní od ženy odskakuje v pravidelných intervalech, ale k rozvodu se moc nemá. Rebeka pomalu přestává věřit ve společnou budoucnost. Ale najednou se vše zkomplikuje.

Karolína netouží po ničem jiném než po těhotenství. S manželem se jí to nedaří. Jejich manželství se ocitá v zoufalé situaci, kdy už z něj zbylo jen čekání na plodné dny. Karolína by se nedivila, kdyby měl manžel milenku. Dokonce je přesvědčena o tom, že ji opravdu má. Ale ani ona se s jejich krizí nevypořádá právě čestně. Ale možná je to přece jen nejlépe, jak může.

Všechny jsme stejné

Další hrdinka, starší Miluška, se právě dozvěděla zdrcující zprávu, s níž se možná nebude mít šanci vyrovnat. Žena, která vždy myslela na ostatní, má najednou pocit, že svůj život vůbec neprožila. Doufá, že bude mít dost času to napravit.

Patnáctiletá Nikola by zase dala vše za starostlivou matku nebo alespoň za někoho, kdo by jí projevil nejmenší zájem. Zoufale potřebuje být milována a dělá všechno možné, aby na sebe strhla trochu pozornosti. A ne vždy tím správným způsobem. I když co je správné, když nemáte nikoho, kdo vás má rád.

„Kdyby to byl můj dům, rostly by u něj keře, ale tohle můj dům není a ten muž, co právě otevřel branku, mi taky nepatří a ta žena, kterou on drží pevně za ruku, to nejsem já, to je ona. Má světlé vlasy těsně pod uši, velkou šálu a kabát, který už přes břicho vůbec nemůže dopnout. Pohled na ni mě překvapí víc než můj těhotenský test. Proč jsi mi lhal tak moc, Martine?“ (úryvek z knihy)

To jsou příběhy čtyř žen, které spolu zdánlivě nemají nic společného, ale opravdu jen zdánlivě. Vše se vším souvisí a postavy této knihy si jsou blíž, než samy tuší. Kniha Bábovky není klasickým románem, kde děj začne, graduje a pak skončí. Je to kniha, ve které se příběhy prolínají, některé spolu souvisí víc a jiné zase míň.

Když příběh píše sám osud

Bábovky jsou psychologickým pohledem do duše a je jedno, jestli je té duši patnáct nebo padesát. Každá postava dokáže něco předat a celý příběh donutí čtenáře k zamyšlení nad jeho životem. Pokud toto bylo autorčiným záměrem, tak má u mě tedy rozhodně splněno.

Ze stránek na nás dýchá romantika, ale i nenávist. Bolest a zároveň i radost. Emocemi je kniha opravdu protkaná. Radka Třeštíková píše strašně lehce a jednoduše, takže čtení jde skoro samo. Dotýká se krásných témat života jako manželství, mateřství, ale nebojí se ani těch špatných, třeba nevěry a zlodějství.

Jak se s nevěrou vypořádat nebo jak být svému dítěti dobrou matkou nás tato kniha nenaučí, ale ukáže nám pohled z obou stran. A že není vše jen jednobarevné. Pokud si chcete po těžkém dni odpočinout nebo si jen prostě přečíst krásnou knihu, sáhněte po této. Uvařte si čaj, ukrojte bábovku a nechte se pohltit příběhem, který za to opravdu stojí.