Typologie redaktorské osobnosti

Ve dne prachobyčejní smrtelníci kráčející po trnité cestě jménem život a v noci dravci lovící v džungli knížek. To jsme my, recenzenti, superhrdinové tasící záložky místo mečů a katan, vlastnící ocelových zadnic, které byly ukuté v žáru našich čtecích křesel, na nichž jsme strávili víc času než v posteli. Naší největší zbraní jsou klávesnice, nástroj bohů pomocí něhož vysíláme své rozumy do světa (a také na Dobro.blog).

Když to vezmu kolem a kolem, jsme vlastně takoví čtenářští Avengers starající se o kousek toho našeho Dobrovského vesmíru. A stejně jako zmíněná parta superhrdinů, máme i my odlišné charaktery a přístupy k práci. Dostali jsme totiž do vínku různé redaktorské osobnosti, které bych vám rád dneska představil. Jste zvědaví?

Typ I – Profesor

Začneme tímto velice zajímavým redaktorským exemplářem. Jeho nejpřednějším rysem je schopnost vás poučit a dovzdělat. K profesorovi se zkrátka nechodí pro obyčejnou recenzi, ale hlavně pro znalosti. Je schopen vidět autorovi, kterého recenzuje, až do žaludku, takže jestli vás někdy zajímalo, jestli je například Harry Potter demokrat, či spíše republikán, on vám to bezpochyby sdělí. Každou knihu, kterou přečte, rozebere na atomy a padají z něho články, které mají větší hloubku než Mariánský příkop. Zkrátka mistr psacího řemesla, před kterým je na místě, abych se poklonil.

Typ II – Sluníčko

Tento psavý druh je zkrátka happy jak dva grepy. Každá kniha, co vezme do ruky, se rázem změní v cukrovinku, na které si smlsne, a na chvále nešetří. Tryská z něho nadšení jako ze sopky láva, a recenze v jeho podání vám zaručeně zvedne hladinu pozitivní energie v krvi. Je to květinové dítě redaktorského světa a neexistuje pro něho jiné než pětihvězdičkové hodnocení. Jeho paprsky pozitivismu dopadají na celou naši partu a je jasné, že bez Sluníčka v týmu bychom nikdy nemohli být úplní.

Typ III – Exorcista

Protiklad Sluníčka a jediný člen skupiny sloužící temné straně redaktorské síly. Jeho kritika sežehne každou špatnou knihu jako dračí oheň Králova přístaviště v závěru Her o trůny. Nevím, jestli je to pravda, nebo drb, ale slyšel jsem, že prý ho k nám na blog přivedl sám Lucifer. Jediné, co vím jistě, je fakt, že jeho recenze jsou hořlavější než celuloid a autoři z něho mají hrůzu. Vlastně se ho bojím i já sám.

Typ IV – Minimalista

Kniha je buď dobrá, nebo špatná a tečka. Nač zbytečně plýtvat slovy, když je to očividné.

Typ V – Okecávač

Znal jsem jednoho redaktora, jmenoval se Jirka a měl tu otravnou vlastnost, že všechno okecával a místo recenzí zkoušel trpělivost ostatních tím, že házel na papír vtípky, kterým se smál výhradně on sám. Tým ho toleruje pravděpodobně pro jeho smutné oči a snahu, i když je většinou marná. Uznejte ale sami, že superhrdinská parta by nebyla nic, kdyby mezi sebou neměla alespoň jednoho šaška. Klidně se zeptejte naší velitelky Dáši, která celou tu naši tlupu krotí, jestli existuje větší šašek, než onen Jirka.

Grande Finále

Pokud jste dočetli až sem, pak jste vy, milí čtenáři, ti praví a chrabří hrdinové. Stejně jako ve filmu, i zde v tomto mém pochybném článku, je podobnost se skutečnými postavami čistě náhodná a celé mé dílo lze pokládat za fikci jednoho bláznivého redaktora, který možná dostal lehký úžeh těsně předtím, než si sednul ke stolu a začal bouchat do klávesnice tento text. Možná jsem měl na začátku upozornit, že tato četba je jen na vlastní nebezpečí. Recenze se ode mě dneska nedočkáte, ale slibuju že příště to napravím a společně se opět vrhneme na nějakou dechberoucí knihu. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.