Rozhovor s Mama Domisha

Stala jste se známou blogerkou a YouTuberkou. Prozradíte našim čtenářům, jaké je tajemství cesty k úspěchu?

Já asi nejsem vhodný příklad :) Moje kariéra začala díky mému přítelovi (Erik Meldík), který mi na začátku pomohl s propagací. Samozřejmě, že pak už jsem musela publikum zaujmout svojí tvorbou. Tu se od začátku snažím tvořit podle sebe, podle toho, co mne zrovna zajímá a baví. To je pro mě zásadní. Dělat co mě baví, jinak by to nemělo smysl a bylo by to na tvorbě vidět. Takto se snažím být stále pozitivní a přenášet tak tuhle energii i na ostatní.

Jaký je to pocit sdílet události každodenního života s desítkami tisíc sledujících?

Je to pro mne stejný pocit jako pro kohokoliv jiného, kdo na facebooku sdílí své každodenní události. Lidi si to často neuvědomují, ale dělají to také. Akorát je sleduje třeba 500 lidí a mě 150 000, což je ale jenom číslo.

Vašeho syna jste poměrně netradičně pojmenovali Anakin. Z kolika jmen jste vybírali, čerpali jste inspiraci třeba i u knižních postav?

Čerpali jsme všude. Chtěli jsme rozhodně jméno, které bude moci v klidu používat i v zahraničí. V první řadě se nám jméno líbilo, nebylo to proto, že bychom byli blázniví Star Wars fanoušci :)

Je vidět, že si mateřství skutečně užíváte a také Anakin vypadá velmi spokojeně. Máte nějaký tajný recept, který byste prozradila našim čtenářkám?

Rozhodně zůstat sama sebou. Spousta maminek podřídí celý svůj „nový život“ dítěti a sebe zanedbávají. Myslím, že i pro dítě je třeba, aby byla hlavně maminka spokojená. Protože jak se říká: spokojená maminka = spokojené dítě. Tím nemyslím, aby dítě šouply do jeslí a šly si po nákupech a ke kadeřníkovi, ale spíše aby se dítě snažily zařadit do svého života, a ne ho úplně měnily. Malý se mnou chodí třeba i na pedikúru a je to vždycky velká legrace. Je v tom „opičím věku“, a tak dává nohy taky do vaničky, vystrkuje na paní nožičky a volá: „Taky! Taky!“

V jednom rozhovoru jste uvedla, že se porodu nebojíte, ale vlastně se na něj těšíte. Když přišla ta chvíle, držel se vás optimismus i nadále, nebo jste dostala strach?

Na začátku byly bolesti slabé, a tak jsme se s přítelem cestou do porodnice i smáli a bylo mi fajn. Ale jakmile se zavřely dveře do porodního pokoje a já tam zůstala chvíli sama v té nemocniční košilce…. najednou jsem dostala hrozný strach. Co když to nezvládnu? Co když se něco stane? Ale hned jak přišel přítel, oblečený v jednorázovém hábitu, tak jsem věděla, že spolu to zvládneme. A taky, že jo:)

Dokážete říct, co pro vás v těhotenství nebo mateřství bylo (či stále je) nejobtížnější?

Nejobtížnější pro mě je a vždycky bude zvládat ten strach o moje dítě. Občas si říkám, že už to přeháním a musím mu dát prostor, ale je to těžké. Vlastně bojuju sama se sebou.

Je vidět, že jste velmi kreativní, zabýváte se například i módou a tvorbou domácích dekorací, ale i vařením, kterým inspirujete spousty maminek. Máte svůj vlastní kuchařský vzor?

Úplně nejvíc miluju Nigellu Lawson :) Je to Britka a její líná kuchyně je fantastická. Je to maminka dvou dětí a miluje jídlo, ale nechce trávit v kuchyni hodiny, tak jako já, a tak má spousty vychytávek. Přestože ušetří hodně času, dokáže vykouzlit hostinu.

Máte doma nějaké zajímavé kuchařské knihy?

Zajímavé jsou všechny a mám už docela slušnou sbírku. Ráda si večer vytáhnu třeba pět kuchařek a nechám se jimi inspirovat co budu vařit a při tom rovnou píšu seznam potřebných potravin na nákup.

Chystáte se vydat i svoji vlastní kuchařku?

Jednou možná ano, ale mám těch aktivit už trochu moc, takže je to pro mne zatím vzdálená budoucnost.

Zdravá výživa je v současné době žhavým tématem. Snažíte se stravovat zdravě, nebo na to jako vytížená maminka nemáte příliš času?

Nemyslím si, že by zdravější stravování mělo zabrat více času, ba naopak. Snažím se pro sebe a svou rodinu vařit zdravě již několik let. Nejsme úplně fandové těžké české kuchyně.

Jak jsme si mohli přečíst na vašem blogu, máte hodně koníčků, u kterých ale nevydržíte. Spadá do nich i čtení?

Čtení je bohužel koníček, na který je třeba ticho a klid a toho se mi jako mamince dostává málo a po celém náročném dni často zapínám spíše televizi. Ale čtení mám ráda a doufám, že s narůstajícím věkem syna si na něj zase najdu čas. Prozatím čtu synovi pohádky,

Vzpomenete si na vaši oblíbenou dětskou knížku?

Jako malá jsem měla ráda Birlibána od Eduarda Petišky a jako starší, kdy už jsem si četla sama, jsem milovala Staré řecké báje a pověsti, a hlavně Harryho Pottera. Bylo mi tenkrát 11, stejně jako hlavnímu hrdinovi, a tak se mnou tento příběh rostl.