RETRO RECENZE: Invaze lupičů těl – Sci-Fi klasika, nebo naivní nuda?

Zatímco knihy, tedy ty opravdu dobré a časem prověřené, stárnou pomalu a jejich síla a výpovědní hodnota zůstává (byť také zdaleka nejsou imunní uplynulému času), filmy jak technologicky, tak způsobem narace stárnou mnohem rychleji. V současnosti je to někdy i v řádu několika málo let. Není asi potřeba zodpovídat, zda by svého času naprosto revoluční a přelomový Občan Kane vyvolal poprask i dnes, když už jsou tehdejší ojedinělé scénáristické postupy v něm obsažené běžné. Proto je potřeba k Invazi lupičů těl přistupovat s jistým odstupem. Mně se poštěstilo zhlédnout film krátce po dočtení knižní předlohy, takže jsem nejen mohl porovnávat své čerstvě doznívající dojmy, ale i věrnost výchozí látce. A mohu říci, že i přes jistý skepticismus jsem byl stejně jako u knihy velmi mile překvapen.

» PŘEČTĚTE SI RECENZI NA KNIŽNÍ PŘEDLOHU «

Ač tedy nedávno v češtině vydanou knihu znám, s pozdějšími filmovými adaptacemi porovnávat nemohu, jelikož jsem je neviděl. Přesto si je zde zmíníme, protože minimálně dvě z nich vypadají opravdu zajímavě a dotváří sílu poselství, které s sebou příběh nese.

V roce 1978 natočil režisér Philip Kaufman Invazi zlodějů těl v hlavní roli s Donaldem Sutherlandem. Dále se ve filmu objevili třeba Jeff Goldblum nebo Leonard Nimoy. Za zmínku stojí i vedlejší role pro Kevina McCarthyho, představitele hlavního hrdiny v první adaptaci. Druhým remakem klasiky byl nepříliš povedený a obecně nejhůře hodnocený televizní film Lupiči těl z devadesátých let, který šel rovnou na videokazetu.

Invaze lupičů těl, Foto (včetně úvodní fotky) © Allied Artists Pictures

Zatím poslední a co do volnosti zpracování asi nejodvážnější byla Invaze z roku 2007, kde si v hlavních rolích zahráli Daniel Craig a Nicole Kidman. V té se z plíživé invaze mimozemských lusků stala „realističtější“ a snad méně za vlasy přitažená epidemie nadpřirozeného viru. To vše jen potvrzuje nadčasovost jak ústřední myšlenky, tak hlavní dějové kostry tohoto sci-fi klenotu.

Přesto právě recenzovaná a nejstarší varianta je největší klasikou. Nejen že absence nějakých nákladných nestvůr nebo náročných zvláštních efektů (a díky dějově dobře vysvětlené tvorbě dvojníků) bezesporu posloužila filmařům k ušetření prostředků. Ale paradoxně je tak celá hrozba mnohem hmatatelnější a v konečném důsledku i působivější. I to, jak je celá invaze dvojníků vymyšlená a odůvodněná si zaslouží smeknout.

Přidávají tomu i velice přesvědčivé herecké výkony a vlastně i černobílý obraz má citelný vliv na celkovou atmosféru. Skvěle funguje i retrospektiva, kdy protagonista doktor Bennel celé své velmi nepříjemné a neuvěřitelné dobrodružství vypráví jiným nevěřícím lékařům. Snímku se celkově vydařilo více než obratně vykreslit atmosféru ospalého městečka, kde se děje něco po čertech nekalého.

Invaze lupičů těl, Foto © Allied Artists Pictures

Verdikt

Invaze lupičů těl je k mé velké radosti i po tolika letech stále velmi nadprůměrnou adaptací. Bohužel lehce pokulhává za knihou, která zubu času odolala mnohem lépe. Přesto jde stále o nesmírně působivý snímek, který strhne především velmi obratně převzatou premisou z knihy a možná i poněkud neurčitějším, otevřenějším koncem. Ten sám o sobě kupříkladu funguje podstatně lépe než v díle Jacka Finneye. Vyvolává spoustu otázek a jako takový je mnohem uvěřitelnější a konzistentnější. Řada scén pak ale zase naopak pokulhává. Zůstává prověřený příběh a podmanivá atmosféra, které pomáhají komornost a zpočátku přívětivé, s každým poodhaleným tajemstvím ale děsivější kulisy maloměsta. Maloměsta, kde každý zná každého. Ale známe své sousedy skutečně tak dobře?

Znepokojení a strach z neznáma gradují a ve výborně natočené retrospektivní posloupnosti se pomalu dostáváme k nevyhnutelnému vyústění. Potěšil mne zejména onen nelichotivý konec, který je skutečně na hony vzdálen knižnímu happy endu.

Hodnocení: 70 %