Marvel si sype popel na hlavu, jeho filmové počiny, které dříve vyprodávaly kina, značně pokulhávají. Naštvaní jsou nejen kritici, ale i fanoušci a jak by taky ne, když se z kdysi oblíbeného universa pomalu, ale jistě stává klasický rodinný film, který neurazí, ale ani nenadchne. Tato škála nejrůznějších pocitů ve mně převládala i v okamžiku, kdy jsem vyrážela na nejnovější Strážce, které mám hodně ráda. Tato poněkud podivuhodná partička hrdinů, která ke hrdinství přišla jako slepí k houslím mě vždycky fascinovala, a to především díky originálnímu smyslu pro humor i obyčejným omylům, kterých se často dopouštěli a díky nimž jsem je vnímala více jako „lidské“ bytosti, než jako idealizovanou postavu spasitelů všeho živého.
První dva díly sklidily u fanoušků úspěch, a proto není divu, že se poměrně brzo začalo spekulovat o emotivním pokračování. Po dlouhodobé šuškandě, kdy drby střídavě nabíraly a ztrácely na síle, takže člověk nikdy pořádně nevěděl, co z toho je pravda a co jen pouhý mýtus, jsme se konečně dočkali, ale moje skepse ne a ne ustoupit. Do kina jsem šla s nulovým očekáváním a více méně z povinnosti, protože jednotlivé filmy v konečném důsledku zapadají do universa MCU a dotváří jeho celkovou podobu.
Režisér James Gunn se vrací ve velkém stylu a rozhodně to stojí za to!
James Gunn je tak trochu kouzelník, protože umí přivést k životu jak monstrózní stroje, tak mluvícího mývala. V pokračování zašel ještě dál a ochotně nám odhaluje místy hodně emotivní minulost našich protagonistů. Po „Vánočním speciálu“ jsem i já začala věřit, že se možná blýská na lepší časy oblíbené značky, a tento počin mi mou domněnku ochotně potvrdil. Režisér se drží svého ustáleného vzorce: na prvním místě jsou pro něj postavy, kterým ochotně věnuje většinu prostoru, rozvíjí je a ukazuje jejich slabé i silné stránky. Jeho podpis je prostě viditelný úplně na všem, co dělá. Neochvějný sentiment a ochota zpracovat film tak, aby mu porozuměl úplně kdokoliv je možná tím pravým klíčem k úspěchu.
Zápletka je vlastně úplně jednoduchá, ale funguje bez větších zádrhelů a divákovi podsouvá i vtipné situace. Peter je rozhozený ze ztráty Gamory, svůj žal utápí ve skleničce tvrdého alkoholu, zbytek party se pořád vesele pošťuchuje a buduje si svůj domov v „Kdovíkde“, ale když se mýval Rockett dostane do úzkých, nikdo ani na vteřinu nezaváhá. Jejich přátelství i společné poslání skvěle odráží známé heslo: „Jeden za všechny a všichni za jednoho.“ Parádně to funguje, bavíte se, ale i s nimi souzníte. Tenhle neuvěřitelně lidský příběh se navíc odehrává v barvitých kulisách.
Návrat ke starému dobrému Marvelu!
Co na to říct jiného, než hurá, staré dobré MCU je konečně zpátky, a to se vší parádou! Na své si přijde opravdu každý, já si užila zejména tu akci. I když je třeba podotknout, že akční scény jsou místy opravdu krvavé a o pořádnou řežbu není nouze. Je to jako sledovat dobře propracovanou akční videohru, kde každý souboj svým jedinečným způsobem dává dokonalý smysl a perfektně zapadá do koncepčně promyšleného celku. Na rozdíl od „Ant-Mana“ jsem neměla pocit, že by mi režisér podsouval akční scény jen jako vatu, kterou by chtěl vyplnit četná hluchá místa. Zde to dávalo smysl a pěkně to posouvalo příběh dopředu.
Péče je určitě znát i na budování světů a galaxie. Moje srdce sci-fi nadšence se tetelilo blahem. Konečně jsem dostala film, který mě vtáhl do děje a nepustil do samého konce. Milovala jsem každou jednu minutu, bylo to boží, emotivní, ale i vzrušující. Zábavné i sentimentální, poučné i potrhlé. Protiklady se zkrátka přitahují a tady to platí dvojnásob. Úžasné, tohle chci vidět ještě tak 101×!
A teď je čeká jejich každoroční dovolená. Týden klidu, pohody a spousty vína s nejlepšími přáteli. Tentokrát ale musí udržet jedno tajemství – totiž to, že už spolu půl roku nejsou...
