Řecká mytologie ústy britského herce a komika

Starověké mýty vždy byly a vždy budou mou velkou slabostí. Když mi pohled padl na Mýty, řecké báje převyprávěné britským hercem a komikem Stephenem Fryem, neodolala jsem a tuto pomyslnou Pandořinu skříňku otevřela. Naštěstí pro všechny zúčastněné se z ní nakonec nevyvalily nemoc, násilí, podvod, bída a nedostatek, nýbrž hravost, humor a živost.

Moderních převyprávění řeckých bájí bychom našli nespočet, ne vždy však čiší kvalitou jedinečnou atmosférou, jakou dodává Stephen Fry. Ten svou úlohu vypravěče již od začátku pojal důsledně, zahrnul poznámky pod čarou, neopomněl předmluvu, dodatky, ani doslov, na závěr rovněž uvedl starověké i moderní zdroje. Jednotlivé báje přitom ani zdánlivě neposkládal náhodně, vše má své místo a události jdou chronologicky za sebou, a to od vzniku bohů a života (nebo také Chaosu), až po samotné smrtelníky.

Ať už jste četli Eduarda Petišku, nebo Rudolfa Mertlíka, jistě pro vás byla kromě interpretace nejdůležitější samotná podstata řeckých bájí. Tu autor ponechává nedotčenou a aby ji okořenil, dodává suchý humor jemu vlastní a pomyslný nadhled, který navozuje neokoukaný dojem a čerstvost. Samotné tempo učaruje jak zastáncům původního stylu vyprávění, tak i moderním čtenářům, kteří do řecké mytologie prozatím příliš nezabrousili.

Vybrané mýty patří mezi ty nejlepší a byť se občas jedná o lehce bizarní, a dokonce velmi často temný materiál, Stephen Fry zvládá pomstychtivost a krutost bohů podat charismaticky a bez obalu. V jedné větě – není tragédie, ze které by nezvládl udělat přinejmenším pochmurnou komedii. ideálně doplněnou cynismem a někdy i lehce černým humorem.

Přirovnání autorova stylu k napínavému by působilo přinejmenším trochu zvláštně. Přeci jen, všechny příběhy už alespoň z doslechu známe, avšak možná vtip, možná lehkost, s jakou se autor chápe tématu, čtenáře pohání kupředu. Styl neadaptuje lyriku, ani přehnané popisy, které by si možná u někoho starověké mýty vysloužily, výsledek proto působí velmi návykově a to i přesto, jaké množství postav a dějových linek se v knize nachází.

Největší předností Stephena Frye je bezpochyby jeho suchý humor, na který vás bude lákat anotace a pravděpodobně valná většina čtenářů této knihy. Stephen Fry si je svých silných stránek dobře vědom a rád do děje vstupuje se srdečností a tragikomikou, která celku jen dodává na originalitě a čtenáře i po značném krveprolití nechává usnout s lehkou hlavou. Ne ke každému však může jeho humor přilnout, není proto od věci si knihou alespoň krátce zalistovat. Pokud vás styl autora zaujme, můžete si být téměř jistí, že to bude jen lepší. Sama za sebe ale musím říci, že tato kniha byla jednou z nejzábavnějších, které jsem v poslední době četla a doufám, že se ke mně dostane i další kniha Stephena Frye, která se soustředí na řecké hrdiny.

Mýty Stephena Frye představují vkusný dárek, ale i odměnu na oddychové večery, kdy se chcete poučit, ale také trochu zasmát. Kniha představuje poměrně rozsáhlý, avšak neméně poutavý úvod do řecké mytologie, smlsnou si přitom nováčci, i ostřílení čtenáři.