RECENZE: Noční směna

Americký autor Michael Connelly není ve světě detektivek žádným nováčkem. Od roku 1992, kdy vyšla jeho první kniha s detektivní zápletkou, napsal více než 30 dalších knih, které jsou oblíbené po celém světě.

Já se naopak musím přiznat, že ve světě detektivek nováčkem jsem. Proto pro mě byl zprvu trochu problém se do knihy začíst a zorientovat se v prostředí policejního vyšetřování. Michael Connelly se totiž nebojí poměrně podrobných popisů policejního prostředí a vnitřní hierarchie tohoto systému.

Autor vychází z bohatých zkušeností nejen z psaní svých předchozích knih, ale i z bývalých zaměstnání v několika různých novinách, ve kterých několik let pracoval jako reportér krimi rubriky. Jedny z novin, ve kterých Connelly pracoval – novinový deník Los Angeles Times, což je druhý největší deník vydávaný na území Spojených států amerických, dokonce hraje podstatnou roli v příběhu Noční hlídky. Komunikace s médii je totiž velmi důležitou součástí policejního vyšetřování.

Hlavní hrdinkou je policistka Reneé Ballardová, která se potýká jak s problémy v rovině osobní, tak i v rovině profesní. Ačkoliv je Reneé zapálený a zkušený detektiv, byla z oddělení vražd převelena na noční směnu, kde každý zajímavý případ musí předat k dořešení denní směně. Z tohoto systému je Ballardová patřičně frustrovaná, a tak lidově řečeno „strká nos tam, kam nemá“. To ale pro hlavní hrdiny z knih Michaela Connellyho není nic neobvyklého.

Reneé je takový ten typický „samorost“, který se nebojí dělat si, co chce, protože už vlastně nemá co ztratit. Její výhodou je její bystrost a smysl pro detail. V neposlední řadě jí je velmi nápomocná její vynikající schopnost komunikace s různými typy lidí. To jí totiž mnohokrát pomůže vmanipulovat je tam, kam potřebuje, aniž by jí prokoukli a měli jí to za zlé.

Vzhledem k tomu, že se jedná o ženskou hlavní hrdinku, autor nemohl v knize opomenout jeden nepříjemný aspekt, který pro ženu vyplývá z práce v převážně v mužském kolektivu. Reneé musí neustále odrážet nejen nemístné nabídky mužských kolegů, ale musí se také potýkat s nadřazeností některých z nich.

Noční směny na policejní stanici se střídají s denními výlety na pláž, kam se chodí hlavní hrdinka odreagovat na paddleboard. V knize je velký důraz na Reneéin vztah k moři a mořským sportům, ke kterým byla svým otcem vedena od dětství. Ani v těchto částech si čtenář od policejní práce příliš neodpočine, protože ani Reneé se nedokáže od svých myšlenek úplně odpoutat.

Zajímavé je, že i když jsem se nejprve do pozvolně ubíhající první části nemohla ponořit, druhá polovina knihy nabrala až nečekaný spád a musela jsem ji dočíst jedním dechem. Mojí největší motivací byl strach o hlavní hrdinku, která se kvůli své horlivosti dostala do opravdu nepříjemné situace. To mi skutečně nedovolilo knihu odložit až do úplného konce. Musím se přiznat, že detektivky nejsou zrovna můj šálek kávy. Rozhodně ale není od věci si jednou za čas za pomoci policejního detektiva vypátrat nějakého toho vraha.