RECENZE: Zmizelí

Boby se fermentují a suší, potom se vyvezou ze země. Velcí zpracovatelé z nich vyrábí kakaový prášek a kakaové máslo. Výrobci čokolády z nich potom dělají všechny možné druhy čokolád.

Jak je u britské spisovatelky Sibel Hodge dobrým zvykem, je poslední její román Zmizelí opět o něčem jiném. Je fajn, že všechny její příběhy jsou tak odlišné. Každý má své specifické téma, zabývající se, na pozadí jednoduché, ale napínavé kriminální zápletky, něčím pro společnost velmi důležitým. Tentokrát se podíváte z Anglie do Afriky, a přes Švýcarsko zase zpět. Všechno bude vypadat na první pohled skoro nevinně, ale až navštívíte plantáže kakaových bobů a zdejší polní nemocnici uprostřed národnostních bojů, o nevinnosti se už mluvit dát nebude.

„Seděla jsem na zahradě a hleděla do prázdna, přemýšlela, lámala si hlavu, doufala a čekala, až mi Adama zavolá zpátky. Musela jsem zjistit, jestli skutečně existuje nějaký hmatatelný důkaz, že Mason není mrtev. Přestože jsem srdcem již přijala skutečnost, že je naživu, můj mozek se té myšlence bránil. Pořád bylo možné i to, že to celé je jen propracovaný nechutný žert, který si na mě někdo vymyslel.

Příběh

Nikol je vdova. Její manžel Mason pracoval jako lékař v Africe, ale zahynul při letecké nehodě cestou domů do Anglie. Už je to deset měsíců a Nikol se ještě stále snaží s jeho smrtí smířit. Aby zapomněla, věnuje se naplno své práci učitelky na prvním stupni základní školy. Jednoho dne však dostane divný dopis. V obálce je manželova selfie fotografie s šifrovaným vzkazem, kterému může rozumět jen ona sama. Mohl jej napsat jedině Mason. Jak je to možné? Vždyť přece nežije!

Nikol je zmatená, ale pozná, že fotografie je z místa, které zná. Mason na fotografii sedí v malé kavárně v Barceloně, kam spolu chodívali, když byli na dovolené. Nikol dopis nedá spát. Pustí se do pátrání, ale nikdo jí nevěří. Všichni se domnívají, že jen stále ještě truchlí. Jde tedy po stopách a drobných náznacích na vlastní pěst, když konečně přijde další vzkaz. Mason se chce s Nikol sejít. Tak přece žije!

Nikol se už nemůže dočkat, ale je to předčasné. Na schůzku přijde někdo jiný... S hlavní pistole zabořenou do boku, je unesena. Nikol se pro tentokrát podaří zachránit, ale teď už ví, že Mason v Africe na něco přišel. Navíc zjistí, že jediná osoba, která by mohla o Masonově misi vědět víc, je brutálně zavražděna. A co víc? Masonův nejlepší přítel Adama je v Africe nezvěstný. Když se do případu vloží policie, a také Nikolin strýc Charlie s kontakty do podsvětí, rozjede se vyšetřování, které nakonec odhalí dalekosáhlé spiknutí mocných lidí, které má, a pokud je někdo nezastaví, teprve bude mít, obrovské následky.

Mysl mi pádila jako o závod. Jak se odsud můžu dostat? Hluboko uvnitř jsem však věděla, že z tohohle se nedostanu. Zemřu.

Verdikt

Přestože místo a ohnisko zločinu je smyšlené, Sibel Hodge román Zmizelí napsala na základě skutečného dokumentu z Ghany a Pobřeží slonoviny. O to více se budete cítit zneklidněni. Jako kdyby nestačila samotná detektivní zápletka! Pak si ale budete muset přiznat, že díky tomu, je román mnohem mrazivější, a bohužel, i stále aktuální. Není to tak, že byste knihu po zaklapnutí odložili na polici a zapomněli na ni. Bude vám ještě dlouho ležet v hlavě, a možná se vám o ní bude i zdát. Rozhodně ale ve vás vzbudí bojovnou náladu a smysl pro spravedlnost.

Sibel Hodge odvedla opět vynikající práci – nic nepodcenila a nic nenechala náhodě. Těšíte-li se na čtivou, akční a napínavou detektivku na hranici thrilleru, pak jste tu správně. A budete překvapeni, co všechno dostanete navíc.

Když jsme dorazili do první vesnice, už se smrákalo. V hrdle i v očích mě pálilo od prachu a horkem a také od slz, které jsem vyplakala, když jsem si v hlavě znovu a znovu přehrávala, jak mi před očima zastřelili toho malého chlapce…

Hodnocení: 80 %