RECENZE: Zdál se mi zase ten stejný sen

O mangách jako žánru jsem se tu rozepisovala už nejednou. Když jsem byla v mladistvém věku, hltala jsem každé anime (japonský animovaný seriál), na které jsem narazila. Snažila jsem se shánět i mangy, ale zdaleka nebyly tak dostupné jako dnes, rozhodně ne v češtině. Proto mi samotné množství možností, ze kterých si člověk ve světě mangy může dneska vybírat, dělá opravdu radost. Teď už ale k mému dnešnímu titulu.

Zdál se mi zase ten stejný sen je příběhem z pera Yory Sumino a ze štětce (nebo spíše obyčejné tužky) Izumi Kirihary. Hned na začátku vyprávění se setkáváme s hlavní postavou, čtvrťačkou Nanoko, která ve škole nemá žádné kamarády, ráda si čte a moc ráda se učí. Ačkoli se může zdát, že bude osamělá, není to tak. Místo kamarádů ve škole má přátele mimo školní budovu – roztomilou kočičku, která ji všude doprovází, laskavou babičku, jež žije sama mimo hlavní část města a paní Běhnu, která je krásná a milá a vykonává nejstarší řemeslo na světě, ať je to, co je to. Nejsou to ovšem všichni lidé, kteří v životě Nanoko budou hrát důležitou roli…

Jednoho dne ve škole dostane dívenka za úkol zamyslet se nad tím, co je štěstí. Pro čtvrťáky to určitě není jednoduchá otázka, ačkoli to určitě mají možnost pojmout jinak, než bychom se do toho pustili my jako dospělí. Nanoko se do bádání po štěstí pouští velmi svědomitě a zapojuje do něj své staré i nové přátele. Opravdu se mi líbí, že nikdo na takvou otázku nemá hned odpověď. A co vy? Co je pro vás štěstí? Já dočetla včera, a ještě stále přemýšlím, co vše bych zahrnula do své vlastní definice tohoto pocitu. Není to snadné, ale rozhodně je to příjemné téma k zamyšlení se.

Co se postav týče, Nanoko je kouzelné děvče. Je vážně moc milá, chytrá a občas má rádoby moudré hlášky po vzoru Foresta Gumpa. Když ovšem vezmu v potaz, že se jedná asi o 10letou dívku, není se čemu divit. Za velmi sympatickou a zajímavou považuji postavu paní Běhny, na níž dívka oceňuje hlavně krásu a milou povahu, ale za každým z jejích úsměvů se skrývá něco dalšího a asi i mnohem bolestnějšího, než si dovedeme představit.

Suma sumárum má kniha příjemný a zajímavý děj, vzhledem ke své formě rychle ubíhá a velmi dobře se čte. Grafické zpracování je překrásné, příběh čtivý, postavy sympatické a částečně také tajemné. Po prvním dílu vím, že mi za přečtení stojí celá série, a nemůžu se dočkat, až se pustím do dalších z nich. A až vykoumám, co pro mě znamená štěstí.

Hodnocení: 90 %