RECENZE: Mrtvé hlasy

Trojice kamarádů – Ollie, Brian a Coco už jsou věrným čtenářům známí z předchozího dozajista děsivého příběhu s názvem Zrádné mlhy. Tentokrát vyráží ne se školou, ale s některými z rodičů na lyžovačku do nového resortu na Jedlové hoře. Do zrekonstruované horské chaty dorazí jako první, no, a víceméně také jako poslední hosté, neboť poté začne sněhová bouře století, vypadne proud a nikdo, kdo má rozum, se ven nevydá. Kromě nich a majitelů je na chatě také novinář, který se zajímá o paranormální jevy a který osvětlí dětem, že to, čeho si prozatím všimli, nebyla jen iluze…

Příběh je tedy mrazivý doslovně i metaforicky, v horkých letních dnech určitě osvěží, ale doporučuji jej číst spíš přes den. V noci by se vám mohlo stát, že se budete tak bát, že budete muset spát přikrytí… a to není rovna pohodlné.

Já samozřejmě uznávám, že jsem strašpytel, nikdy jsem se tím netajila, takže ano, i tento horor pro děti pro mě byl dostatečně děsivý, abych jej musela přečíst na jeden zátah, ale věřím, že zběhlým fanouškům hororu to bude připadat jako procházka rajskou zahradou. Zkušený čtenář najde místa, která by se dala doplnit, najde mezery v ději a motivech, ale jelikož se jedná o zábavnou literaturu, není třeba se v tom tolik pitvat. Kniha je nadmíru čtivá (vážně, 210 stran za 3 hodiny nezvládnu jen tak) a má pěkně vybudované napětí. Čtenář ví, že vše dopadne dobře, ale přesto jsou v knize okamžiky, kdy je toto přesvědčení nabouráno.

Já četla tento druhý díl, aniž bych znala první a nijak mi to nevadilo, každopádně k prvnímu se vracet nebudu, neboť mi Mrtvé hlasy vyzradily rozuzlení. Určitě tedy doporučuji číst (případně kupovat kamarádům, sourozencům a dětem) od prvního dílu. Mně kniha silně připomínala příběhy ze série Husí kůže, které vycházely, když jsem byla dítě já a pěkně mi naháněly hrůzu, věřím tedy, že pro mladé čtenáře je kniha výborným zdrojem zábavy (i děsu).

Hodnocení: 70 %