RECENZE: Zápisník alkoholičky

Většina z nás teď možná řekne, že většina alkoholiků si za to vlastně může sama, a kdyby přestali pít, tak tyto nepříjemnosti nemusí zažívat, ba co víc, řešit. Je to hlavně jejich chyba. Někdo může naopak oponovat tím, že jsou slabšími jedinci a zkrátka potřebují podat pomocnou ruku. Ať už je to jakkoliv, jedno je více než zásadní. Alkohol je totiž důležité vnímat s notnou dávkou respektu.

To, že se alkoholismus netýká jen starších mužů, jak si často mylně myslíme, vám během chvíle vylíčí ve své osobní zpovědi mladá maminka Michaela. Michaela si doslova sáhla na dno a za minutu dvanáct se jí povedlo znovuvzkřísit její vlastní život. Možná k tomu přispěl i fakt, že tento tichý nepřítel jí sebral člověka, kterého tolik milovala. Možná sama vycítila, že v tomto stavu nemůže fungovat věčně. Ostatně to ví jen ona sama.

O knize

Vyprávění je formou zpovědi, která vás dokonale provede den po dni úzkostí, starostmi, ale také chvílemi, které vženou slzy do očí nejednomu čtenáři. Jak už název napovídá, jedná se o Zápisník alkoholičky. Možná tvrdé pojmenování, avšak mrazivě skutečné.

Kniha vám poskytne průvodcovství životem člověka, pro kterého je láhev alkoholu vysvobozením. Vysvobozením, které ale ostatní nechápou – ať už se jedná o manžela, rodinu či další příbuzné. Destruktivní vyprávění, při kterém se Michaela ocitá v začarovaném kruhu, který není možné jen tak opustit. Jednou se cítí na výši, odhodlaná a silná, později ji však čeká drsný pád. Je na kolenou. Ať už se jedná o různé formy kocoviny, nepochopení, rozpadající se manželství, nebo neschopnost starat se o své vlastní dítě. Tvrdá realita.

Tato mladá žen se však nevzdala a bojovala. Bojovala natolik, že snad nadobro opustila svět, který má jen jedinou cestu, a to do záhuby. Sama se rozhodla podat pomocnou ruku těm, kteří to potřebují a spojila tak příjemné s užitečným – sama otevírá centrum Alkos. Centrum pro léčbu závislostí.

Recenze

Tato intimní zpověď je plná naděje, odhodlání, ale také tvrdých pádů a životních rozcestí. Zápisky jsou navíc proloženy příspěvky ze sociální sítě, kterou Michaela sdílela se světem. Možnost vyjádření také dostali ti nejbližší, kteří celé peklo zažívali spolu s ní – manžel, maminka i mladší bratr. Každý z nich se podělil o své pocity a obavy, které zažíval po boku této mladé maminky, Zvlášť tato část je velmi emotivní a osobně si myslím, že i pro samotnou Michaelu je jakýmsi hnacím motorem, který ji drží nad vodou, chcete-li nad alkoholem.

I pro alkoholiky, kteří si prošli léčbou, je každý den jistým vnitřním bojem, přestože to často nepřiznají nahlas. Už jen z čistého rozumu – ve chvíli, kdy se vydáte nakoupit do supermarketu, vždy narazíte na toto speciální oddělení plné lahví, které mohou způsobit tolik bolesti. Alkoholu se není možné vyhnout ani při společenském životě – je symbolem oslav, přátelství, ale i nových začátků. Je možné se bez něj bavit, ale ruku na srdce, kolik z nás to skutečně dokáže?

Tuto knihu doporučuji všem, kteří chtějí více porozumět tomuto prazvláštnímu světu plného smutku, odhodlání, ale i těm, kteří stále bojují a čekají na ten vysněný cíl. Cestu, která je opět dovede k normálnímu životu. Věřte, že jednou přijde. A to že je to opravdu skutečné se můžete přesvědčit v této knize, na Míšině blogu, nebo také v jejím centru.

Jak sama Míša říká – ne každý, kdo bloudí, je ztracen.